Mohou si chudí dovolit být poctiví?

Amelii bylo jen devětadvacet dnů, když ji babička přinesla k lékaři. Ameliina matka nemohla tu cestu podstoupit, protože byla nemocná a měla doma ještě čtyři děti. Otec si někde hledal práci. Lékař děcko vyšetřil. Mělo příznaky podvýživy, která není v Západní Africe ničím neobvyklým. Hlavním onemocněním však byla celulitida (difúzní zánět pojivové tkáně). V Ameliině drobném hrudníčku hlodala těžká infekce.

Když lékař podal babičce recept, zeptala se:„Kolik bude ten lék stát?“„Čtyři nebo pět dolarů,“ odpověděl.

Babička zanaříkala. Neměla ani dva dolary na poplatek lékaři. „Kde jen seženeme tolik peněz!“ vykřikla.

„Někde si je budete muset sehnat,“ trval na svém lékař. „Poproste přátele nebo příbuzné. Pokud se ta infekce nevyléčí, rozšíří se do krevního řečiště a děcko zemře.“

Ameliina rodina nějak peníze sehnala a děcko se dožilo druhého měsíce. Ale milióny lidí v rozvojových zemích po celém světě si nemohou vypůjčit peníze ani od přátel ani od příbuzných. A vyhlídky na ekonomické zlepšení jsou chmurné.

Zpráva o stavu dětí na světě — 1989 (angl.), kterou vydal UNICEF (Dětský fond Organizace spojených národů) říká: „Po desetiletích plynulého hospodářského pokroku upadají velké oblasti světa zpět do bídy.“ V Africe a Latinské Americe klesl v osmdesátých letech průměrný příjem o 10 až 25 procent. A ve třiceti sedmi nejchudších zemích světa se výdaje na zdravotní péči během několika posledních let snížily o 50 procent.

Co to znamená pro milióny lidí, kteří žijí v chudobě? Pro mnohé to znamená, že si nemohou koupit nutné potraviny ani léky. Proto jsou možná jejich děti, manželští druhové nebo rodiče zbytečně odsouzeni k smrti, pokud se neuchýlí k jedinému zdánlivě pro ně dostupnému způsobu, jak získat peníze — totiž ke krádežím. Ano, chudoba může vyvolat mučivá mravní dilemata: Krást, nebo zemřít? Lhát, nebo hladovět? Podplácet, nebo strádat?

V Západní Africe se říká: „Kam krávu uvážeš, tam se bude pást.“ Jinými slovy, lidé využijí každé situace, která jim umožní, aby se obohatili. Až příliš často lidé, kteří mají nějaké postavení, po celém světě svého postavení využívají a vymáhají úplatky, zpronevěřují peníze nebo kradou. ‚Posluž si, dokud můžeš,‘ říkají si. ‚Později k tomu možná už nebudeš mít příležitost.‘ Ekonomický stav rozvojových zemí se zhoršuje a stále více strádajících lidí souhlasí s myšlenkou, že přísloví „S poctivostí nejdál dojdeš“ pro chudé neplatí.

Bible říká: „Nebudeš krást.“ (2. Mojžíšova 20:15) Jak je to však s platností biblických mravních zásad, jestliže si chudí opravdu nemohou dovolit být poctiví? Jsou snad Boží zákony nepraktické, necitelné vzhledem ke skutečným lidským potřebám? Zkušenosti tisíců pravých křesťanů v rozvojových zemích poskytují vzrušující odpověď na tyto otázky.

[Praporek na straně 4]

„Kam krávu uvážeš, tam se bude pást“

[Obrázek na straně 4]

Těžce pracující chudí lidé v rozvojových zemích