Otázky čtenářů
◼ Vědci tvrdí, že některé hvězdy vyhoří nebo explodují. Proč tedy říká Izajáš 40:26, že „ani jedna z [hvězd] nechybí“?
Jehova tu nerozebírá, zda připouští zánik hvězd. Zdůrazňuje rozsáhlost své moudrosti a schopností.
Prorok Izajáš předal králi Ezechjášovi Boží výstrahu, že Babylóňané odvedou Židy do zajetí. (Iz. 39:5–7) Budou Babylóňané schopni držet Boží lid na neurčitý čas? Nejenže je Jehova hodlal po sedmdesáti letech osvobodit, ale také to zcela jistě vykoná. Neexistuje překážka pro toho, který může ‚změřit vody pouhou hrstí a pouhou pídí zjistit rozměry nebes‘. Nebude se muset s nikým radit, neboť pro něho „národy jsou jako krůpěj z vědra“. (Iz. 40:12–17) Aby zdůraznil své nesmírné možnosti, obrátil Jehova pozornost na své schopnosti, které našly výraz ve stvoření, což předtím Ezechjáš uznal. (Iz. 37:16, 17) Bůh prohlásil:
„‚Ke komu mne můžete připodobnit, abych se mu stal rovným?‘ říká Svatý. ‚Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci? Je to ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem. Pro hojnost dynamické síly, a protože je také silný v moci, ani jedna z nich nechybí.‘“ — Iz. 40:25, 26.
Vědci odhadují, že v naší galaxii, Mléčné dráze, jsou miliardy hvězd, a existuje asi sto miliard galaxií. Přesto zná Bůh každou hvězdu jménem, buď individuálním jménem nebo nějakým označením podobným jménu, snad v božském jazyku. Je jejich pánem. Jako generál schopný vykonat přehlídku oddílů, mohl by Jehova vykonat přehlídku hvězd. Kdyby to udělal, žádná by ‚nechyběla‘. Protože zná stav každé hvězdy, i kdyby některé z nich dospěly k přirozenému konci, toho, který ví o všem, co se děje, to nepřekvapí. — Srovnej Izajáše 34:16.
Astronomové a fyzikové si myslí, že hvězdy vyhoří nebo explodují. V knize Červení obři a bílí trpaslíci (angl.) rozvíjí Robert Jastrow teorie o tom, jak by se to mohlo dít. „Uvnitř. . . hvězdy začala série jaderných reakcí, při nichž byly všechny ostatní prvky vesmíru vytvořeny ze základní složky, vodíku. Časem tyto jaderné reakce vyhasly a život hvězdy skončil. Zbavena svých zdrojů jaderné energie se zhroutila pod vlastní vahou a po zhroucení došlo k výbuchu, který rozptýlil do prostoru všechny látky, jež se v hvězdě vytvořily za jejího života.“
Předpokládá se, že některé hvězdy se po spotřebování svého vodíku mění v červené obry a pak se vyvíjejí v bílé trpaslíky nebo supernovy, některé pak končí jako neutronové hvězdy nebo — teoreticky — černé díry.
Takové výklady jsou sice mnohými přijímány, ale možná, že ještě nebylo vyřčeno konečné slovo; třeba se někdy dozvíme víc. Zamysli se například nad názory vyslovenými v New York Times z 24. ledna 1989: „Vědci věří, že jsou na prahu velkých objevů o ‚temném věku‘ vesmíru, kritickém období, trvajícím od tří minut po výbušném okamžiku stvoření do objevení se velkých galaxií. . . Při tak skrovných přímých dokladech je zrod vnitřního uspořádání pro vědce úplnou záhadou. James S. Trefil, fyzik na univerzitě George Masona ve Fairfaxu (Virginie), napsal: ‚Problém výkladu existence galaxií se prokázal jako jeden z nejtrnitějších v kosmologii. Správně by tu totiž neměly být, a přece tu jsou.‘“
V článku se rozebíralo, co se mohlo stát během „prvních tří minut“ a jak to vysvětluje astrofyzik dr. John Mather. Přesto čteme: „Dr. Mather vycítil reportérův rostoucí zmatek, přerušil svůj přednes obecně přijímaného scénáře stvoření a řekl: ‚To všechno si ovšem vymýšlíme‘, čímž chtěl říci, že jde o rozpracování teorií založených na domněnkách.“
Ano, to co dnes skutečně vědí a co mohou vědět pozemští vědci, je velmi omezené. Se stvořitelem je to však docela jiné. Jeho poznání a dynamická síla si jistě zaslouží naši posvátnou úctu. Žalmista právem řekl: „Sčítá počet hvězd; všechny nazývá jejich jmény. Náš Pán je velký a hojný v moci, jeho porozumění je k nevypovědění. . . Chvalte Jah!“ — Žalm 147:4, 5, 20.