Je strach vždycky špatný?

MŮŽE zkazit štěstí a zničit naději. Říká se, že je to jed pro mysl, ničitel rozumu a že je prý zhoubnější než nejhorší tělesná nemoc. Ano, strach je silná emoce. Je však vždy špatný?

Představ si, že řídíš auto na neznámé silnici. Silnice stoupá do hor a začíná se klikatit. Stmívá se a padá drobný sníh. Auto lehce uklouzne a ty si uvědomíš, že ses ocitl ve výšce, kde silnice namrzá.

Teď musíš být velmi pozorný. Když opatrně projíždíš jednu zledovatělou zatáčku za druhou, uvažuješ, jak snadno by se mohlo stát, že bys nezvládl řízení na kluzkém povrchu a zřítil se do údolí pod sebou. A nevíš, jaká další nebezpečí snad ve tmě číhají. Zatímco se ti v hlavě honí takové a podobné myšlenky, vysychají ti ústa a srdce ti tluče poněkud rychleji. Jsi naprosto bdělý. Ať jsi předtím myslel na cokoli, teď jsi plně zaujat svým úkolem: udržet auto na silnici a vyhnout se nehodě.

Konečně silnice klesá. Objevují se pouliční lampy a led mizí. Napětí v tvém těle postupně slábne. Uvolňuješ se a oddychneš si úlevou. Tolik strachu pronic zanic!

Bylo to však pronic zanic? Vlastně ne. Rozumná nervozita je za takových okolností normální reakcí. Dodává nám bdělost a ostražitost. Zdravý strach nám může pomoci, abychom nereagovali ukvapeně a neublížili si. Ano, strach není vždy ničitelem rozumu či jedem pro mysl. Za jistých okolností může být i prospěšný.

Bible mluví o strachu a upozorňuje nás na dva odlišné druhy. Jeden druh strachu je opravdu jedem pro mysl. Ten druhý je nejen normální a zdravý, ale dokonce nezbytný pro naši záchranu. Jaké jsou ty dva druhy strachu? A jak se můžeme naučit jeden z nich rozvíjet a druhému se vyhnout? O tom hovoří příští článek.