Vánoce — čas svátků na Dálném východě

VE VŠECH nákupních střediscích a obchodních domech vidíme ohromné vánoční stromy, zářící světla a pestré transparenty. Z tlampačů se linou vánoční koledy a hlasatelé povzbuzují zákazníky, aby nakupovali ještě více. Muži a ženy oblečení za Mikuláše procházejí po ulicích a blahosklonně nabízejí reklamní dárky. Je to scéna z nějaké „křesťanské“ země? Ne, to všechno se odehrává v Japonsku, kde se ke křesťanství hlásí jen necelé 1 procento obyvatel.

Podobně i na sousedním ostrově Tchajwanu oslavují vánoce i s tradičním dáváním dárků jak „křesťané“ tak i nekřesťané. A ohňostroje v čínských obcích v Malajsii dodávají těmto „křesťanským“ svátkům zcela nový ráz.

Proč slaví všichni tito lidé vánoce? Věří ve vánoce? Nebo si tak váží slavnostní vánoční nálady? Všechno nasvědčuje tomu, že jim vánoční oslavy zprostředkují poselství: „Jezte, pijte a buďte veselí.“ Mnozí lidé se 24. a 25. prosince tváří „křesťansky“, ale snad další den se vracejí ke svému vlastnímu náboženství — k budhismu, šintoismu, taoismu a dalším. Ale jak je vůbec možné, že se lidé z tak různých náboženství účastní „křesťanských“ svátků?

Když dostal jeden malý chlapec v Japonsku otázku, zda věří v Mikuláše, odpověděl: „Věřím v Mikuláše, protože mi přinesl mnoho hraček.“ Z jeho odpovědi je patrné smýšlení mnoha obyvatel východní Azie: „Nepěstuj předsudky. Neber náboženství příliš vážně. Pokud z něho můžeš mít nějakou výhodu, využij ji. Nesmíš však zajít příliš daleko, aby náboženství neovlivnilo také jiné oblasti tvého života.“

Toto smýšlení je patrné z průzkumu, který provedly jedny význačné japonské noviny. Jedna z otázek zněla: „V Japonsku je zvykem, že jeden člověk slaví nejrůznější náboženské slavnosti, například omiyamairi [šintoistická slavnost, když dítě vstupuje do nového úseku života], ohigan [pololetní budhistický rituál na památku zesnulých] a vánoce. Domníváte se, že to je nesprávné? Pouze 19 procent odpovědělo kladně. I 60 procent osob, jež se hlásí ke křesťanství, tvrdilo, že není nic nesprávného na oslavování svátků různých náboženství.

Tento způsob myšlení vede ke zvláštnímu náboženskému jevu — mnozí lidé tvrdí, že jsou stoupenci více než jednoho náboženství. Podle zprávy Úřadu pro kulturní záležitosti bylo koncem roku 1982 v Japonsku celkem 207 080 000 stoupenců náboženských skupin, zatímco počet obyvatel v Japonsku byl v roce 1982 odhadnut pouze na 118 600 000. To znamená, že členů různých náboženských organizací v Japonsku bylo 170 procent celkového obyvatelstva.

Lidé z monoteistických kultur to snad považují za nemožné. Ale stejná rozporuplnost v náboženských postojích panuje i v západních zemích, pokud jde o oslavování vánoc. Jak je to možné? A jestliže je to tak, měl bys ty oslavovat vánoce?