Pravé uctívání — Vytvořili si je lidé, nebo je zjevil Bůh?

TÉMĚŘ všechno, co dnes člověk ví, musel sám pracně odhalit.

I ty nejzákladnější věci — jak získávat a připravovat potravu a jak si vybudovat střechu nad hlavou — poznal jen velice pracným zkoušením a omyly. V posledním století však člověk velmi rychle rozšířil svůj obzor, takže přesahuje jeho úzce osobní potřeby. Nyní štěpí atom, létá rychlostí, jež převyšuje rychlost zvuku, a dokonce i běžně vysílá lidi do vesmíru. Znamená to však, že je člověk také schopen sám přijít na to, jak nejlépe sloužit Bohu?

Podle slov Žalmu 143:10 to tak zřejmě není, protože žalmista řekl: „Vyučuj mě činit tvou vůli, vždyť jsi můj Bůh. Tvůj duch je dobrý; kéž mě vede do země přímosti.“ Žalmista tedy uznává, že člověk sice má velké praktické znalosti a vynalézavost, ale přesto potřebuje božskou pomoc, aby poznal Boží vůli. (Srovnej Jeremjáše 10:23.) To by však znamenalo, že se Bůh musel člověku nějak zjevit.

Stalo se to? Pro milióny lidí je Bible důkazem, že již k takovému zjevení došlo. Jiní s tím však nesouhlasí. Jsou lidskou vynalézavostí tak oslněni, že nechápou, k čemu by bylo takové zjevení potřebné. Snad tvrdí, že náboženské poznání je „každému člověku vrozené“ nebo že k němu může dojít „používáním rozumu“, a ne „nějakým zjevením nebo učením nějaké církve“.

Kdyby to tak bylo, pak by vlastně záleželo na člověku, aby si sám vynalezl své náboženství, aby rozvíjel své vlastní nauky a morální měřítka. Zdá se ti to rozumné? Jakému účelu by sloužilo náboženství vytvořené lidmi? Mohlo by opravdu uspokojovat duchovní potřeby člověka? (Mat. 5:3) Mohlo by opravdu odpovědět na otázky o Bohu?

Prozkoumejme tyto otázky krátkou úvahou o jednom náboženství, které se snaží najít Boha pomocí lidských úvah a filozofií — totiž hinduismu.