Křesťanské dědictví

Ježíš Kristus je jako Davidův syn dědicem Davidova trůnu. (Iz. 9:7; Luk. 1:32) Jako Boží Syn dědí na základě smlouvy, kterou s ním Jehova uzavřel, nebeské království. (Žalm 110:4; Luk. 22:28–30) Dědí tedy národy, aby rozdrtil všechny své odpůrce a aby vládl navždy. — Žalm 2:6–9.

Pomazaným členům křesťanského sboru bylo řečeno, že mají nebeské dědictví. Jako Ježíšovi „bratři“ se podílejí na jeho dědictví. (Ef. 1:14; Kol. 1:12; 1. Petra 1:4, 5) Toto dědictví zahrnuje i Zemi. — Mat. 5:5.

Bůh osvobodil izraelský lid z Egypta, a proto se stal jeho vlastnictvím neboli jeho „dědictvím“. (5. Mojž. 32:9; Žalm 33:12; 74:2; Mich. 7:14) Byl to předobraz „národa“ duchovního izraele, jejž Bůh považuje za své „dědictví“, protože ho vykoupil krví svého jednozplozeného Syna Ježíše Krista, a proto mu patří. — 1. Petra 2:9; 5:2, 3; Sk. 20:28.

Ježíš poukázal na to, že lidé, kteří se pro jeho jméno a pro dobré poselství chtějí vzdát něčeho, co je jim milé a drahé, „zdědí věčný život“. — Mat. 19:29; Mar. 10:29, 30.