Smlouva s králem Davidem

Smlouva s Davidem byla uzavřena někdy za jeho vlády v Jeruzalémě (1070–1037 př. n.l.). Smluvními stranami byli Jehova a David, který zastupoval svoji rodinu. (2. Sam. 7:11–16) Podle podmínek smlouvy měl syn z Davidovy linie navždy sedět na trůnu a postavit dům pro Jehovovo jméno. Touto smlouvou Bůh zamýšlel dát Židům královskou dynastii a propůjčit Ježíšovi, Davidovu dědici, zákonné právo na Davidův trůn, na „trůn Jehovův“ (1. Par. 29:23; Luk. 1:32), a zajistit Ježíšovi totožnost Mesiáše. (Ezech. 21:25–27; Mat. 1:6–16; Luk. 3:23–31) Tato smlouva nezahrnovala kněžstvo; levitské kněžstvo sloužilo ve spojení s králi z Davidovy linie; kněžstvo a království byly pod Zákonem přísně odděleny. Jehova toto království vždy uznával a vždycky se k němu přiznával, a proto má tato smlouva věčné trvání. — Iz. 9:7; 2. Petra 1:11. — „Aid“.