Alabastr

Řekové označovali jako alabastron malou nádobku s voňavkou, která měla tvar vázy a která se původně vyráběla z alabastru. Alabastr, nazvaný podle svého naleziště Alabastronu (v Egyptě), je druh uhličitanu vápenatého. David shromáždil pro výstavbu chrámu v Jeruzalémě „velké množství alabastrových kamenů“. (1. Par. 29:2) Tento starý neboli „orientální“ alabastr by neměl být zaměňován s moderním alabastrem, kyselým síranem vápenatým (sádrovce), do něhož je možné snadno rýt. Původní alabastr je obvykle bílý a má mnoho různobarevných pruhů, protože se vyskytuje ve stalagmitech. Je skoro tak tvrdý jako mramor, nelze ho však tak krásně leštit. Kus alabastru mohl být tak vysekán, že mohl například pojmout libru nardového oleje. (Jan 12:3) Nádobka alabastron měla obvykle úzké hrdlo, které se mohlo dobře uzavřít, aby neunikala vzácná vůně. I když taková nádobka byla vyrobena z méně hodnotného materiálu, například ze sádry, nazývala se rovně alabastron, pokud sloužila ke stejnému účelu. Pro vzácnější masti a voňavky, jako například ty, jimiž byl pomazán Ježíš v domě jednoho farizea v Galileji (Luk. 7:37) a dvakrát v domě malomocného Šimona v Betanii (Mat. 26:6, 7; Mar. 14:3), se používaly nádobky z pravého alabastru.