Otázky čtenářů

◼ Kdyby nevinný partner znovu navázal sexuální styky se svým cizoložným druhem poté, co se dozvěděl o jeho cizoložství, představovalo by takové navázání sexuálních styků doklad odpuštění ze strany nevinného partnera?

Sexuální styk mimo manželství představuje podklad pro rozvod, jestliže si to nevinný partner přeje; když však dojde k navázání sexuálního styku, má to být chápáno jako odpuštění a překlenutí roztržky. Na druhé straně odmítání sexuálního styku by nebylo v opravdovém souladu s prohlašovaným odpuštěním. — Mat. 19:9; 5:37.

Jestliže cizoložný partner projevuje opravdové pokání a oba partneři mají upřímné přání společně pracovat na řešení vzniklých problémů, jistě by bylo nejvhodnější projevit přestupníkovi milosrdenství a odpustit mu. Mělo by se vynaložit každé rozumné úsilí k záchraně existujícího manželského svazku, ale přitom je třeba mít na paměti, že než se problémy vyřeší, pravděpodobně budou trvat nějakou dobu napjaté vztahy. Nakonec však mohou záležitosti vést nejen k požehnání manželské dvojice a případně dětí, které jsou ještě doma, ale také k porážce velkého rozbíječe manželství — satana ďábla.

V některých případech může být pro nevinného partnera velmi obtížně nalézt skutečný základ pro to, aby manželství pokračovalo. Možná, že tu byly vážné problémy při uplatňování biblických zásad ohledně vedení hlavou a podřízenosti ještě předtím, než vyšlo najevo cizoložství. Snad existovala malá výměna myšlenek. Láska a vzájemná úcta mohly velice ochladnout. Hořkost, nelibost a jiné činitele mohly překážet vzájemnému poskytování sexuální povinnosti. Dojde k nějakému skutečnému zlepšení ve snaze řešit tyto vážné, hluboce zakořeněné problémy, jestliže bude odpuštěno? Nevinný partner může cítit, že vyhlídky na zlepšení jsou velmi nepatrné, a může si vybrat, že se s cizoložným partnerem rozvede, i když to bude v jeho životě vyžadovat určité změny. Bude muset například čelit nervovému vypětí při rozvodu, obstarat si snad jiné bydlení, má-li děti, pečovat o ně, a tak dále. Je ovšem třeba mít také na paměti skutečnost, že Jehova ‚nenávidí rozvádění‘. — Mal. 2:16.

Všechny tyto činitele musí nevinný partner zvážit, když se rozhoduje, zda odpustí či neodpustí. Toto rozhodnutí musí být učiněno dříve, než se znovu naváže sexuální styk, dříve než se obnoví tato důvěrná výsada vyhrazená pro ty, kteří jsou v manželství. Hovořit o záležitostech, rozebírat problémy, snažit se dosáhnout porozumění a zvažovat, zda jsou oba skutečně ochotní budovat lásku a úctu v manželství, to všechno je možné dělat, aniž to v sobě zahrnuje odpuštění. Avšak když se nevinný partner dopracuje do citového rozpoložení, kdy může mít sexuální styk s cizoložným druhem, je na místě předpokládat, že nevinný partner prokazuje naprosté odpuštění a nepoužije nevěru, o níž ví, jako podklad pro dosažení biblického rozvodu, jenž by ho opravňoval k novému manželství.

Když nevinný partner takto důsledně odpustí, napodobuje tím v odpouštění Jehovu; nehromadí v mysli minulé hříchy provinilého ani mu ustavičně nepřipomíná, co vyšlo najevo v minulosti. (Žalm 103:3, 8–14; Iz. 55:7; Ef. 4:32; 1. Petra 4:8; 1. Jana 1:9). Pro toho, komu bylo odpuštěno, to ovšem přirozeně znamená odpovědnost, aby to oceňoval a vyhnul se opakování nesprávného jednání.

Je pravda, že občas se mohou později objevit tragické, nepředvídané problémy. Kdyby o nich nevinný partner věděl předem, snad by odepřel odpuštění včetně obnovení sexuálních styků. To ještě více zdůrazňuje, jak je důležité, aby nevinný partner pečlivě vážil všechny činitele a nedělal spěšné rozhodnutí, když řeší otázku, zda odpustí či nikoli. Dodatečně vzniklé problémy však neposkytují podklad pro změnu manželského stavu, když předtím došlo k odpuštění.

Stejná situace bude v případě, kdy žena následkem svého cizoložství přijde do jiného stavu, avšak její těhotenství ještě není známé v době, kdy s ní její manžel znovu naváže sexuální styk. Možnost těhotenství je rozhodně věc, kterou by manžel chtěl vzít v úvahu při rozhodování, zda by mohl své ženě odpustit a vzít ji zpět. Praktická moudrost mu přikazuje, aby vyčkal takovou dobu, než bude moci být jednoznačně určeno, zdali nenosí dítě jiného muže. Co však, jestliže jí manžel odpustí a má s ní styk dříve, než se to dozví? Předem měl učinit rozhodnutí, že je ochoten přijmout možnost, že jeho manželka bude mít dítě, a že když se dítě narodí, přijme je do svého domova a bude o ně pečovat jako o své vlastní.

Je pochopitelné, že dojde-li k odhalení „smilstva“ ze strany věřícího manželského partnera, měla by o tom být zpravena rada starších ve sboru. (Mat. 19:9). Jestliže to neučiní provinilá strana, potom by na sebe měl nevinný partner vzít odpovědnost a v zájmu zachování čistoty Jehovova sboru tento přestupek oznámit. Jestliže provinilý projevuje opravdové pokání, je možné ponechat ho ve sboru, a to i v případě, kdyby se nevinný partner rozhodl, že neodpustí. Jestliže provinilý nečiní pokání, bude mu odňata pospolitost, i když se nevinný partner rozhodne odpustit a nadále žít s vyloučeným manželským druhem.

To vše zdůrazňuje, že manželské odpovědnosti není možné brát na lehkou váhu. Pouze „smilstvo“ manželského partnera poskytuje druhému biblický základ pro ukončení manželství s vyhlídkou se znovu oženit či provdat. Jestliže však už jsou znovu navázany intimní manželské vztahy, pak „smilstvo“, které bylo odhaleno předtím, není nadále základem pro zrušení manželství. V tom musí být důslední oba manželé i křesťanský sbor. Manželská dvojice by proto měla vzhlížet k Jehovovi a pilně pracovat na budování lásky a vzájemné úcty, aby tak dosáhla žádoucí míru štěstí a úspěchu ve svém manželství.