Hluší slyší pravdu

JISTÁ paní v Rio de Janeiro si předplatila „Strážnou věž“, ale časopis četl ve skutečnosti její hluchoněmý syn. Mladý muž se brzy účastnil křesťanských shromáždění v místním sále království svědků Jehovových. Svědek sedící vedle něho mu vypisoval hlavní body proslovu. Zanedlouho však začala matka mít námitky a nutila svého syna navštěvovat různé církve. Dva měsíce tam docházel, ale ovzduší se mu tam nelíbilo. Ničemu nerozuměl a navíc mu nikdo nevěnoval pozornost, jakmile zjistili, že nemůže mluvit. Postrádal lidský zájem a vřelost, které poznal v sále království.

Vrátil se tedy. Tentokrát s ním začal jiný svědek studovat Bibli čtením a psaním, ale to se nepodařilo. Opět jiného svědka napadlo mluvit pomalu, aby mladý muž mohl číst ze rtů. To sice zabíralo mnoho času, ale jeho ocenění rostlo a biblické pravdy začaly zasahovat jeho srdce.

Mladý muž pozval ke svému osobnímu studiu svou matku, svého bratra, letitého otce a dvě sestry. Jedna z nich si přivedla přítele hippie, který byl také hluchoněmý. Když mladíkův otec zemřel, mladík dokázal matku utěšit biblickou nadějí na vzkříšení. (Jan 5:28, 29) Mezitím ve svém světském zaměstnání vzbudil zájem muže, jehož řeč a sluch byly částečně poškozeny. Dělal stálé pokroky. Dnes jsou mladíkova matka, dvě sestry, bývalý hippie a kolega z práce pokřtěnými křesťany.

Horlivost těchto lidí byla tak veliká, že se po čase utvořila skupina, která konala křesťanská shromáždění s použitím posunkové řeči a průměrná účast stoupla na 30. Na těchto shromážděních se otázky kladou a zodpovídají posunkovou řečí. Tito křesťané si uvědomují pověření oznamovat dobré poselství o Božím království a účastní se kazatelské práce prováděné Jehovovými svědky. (Mat. 24:14; 28:19, 20) Doprovázejí jiné svědky při této činnosti, vyhledávají biblické texty a nabízejí biblickou literaturu. Když jiní zvěstovatelé potkají někde hluchoněmého muže nebo ženu, předají jméno a adresu této skupině, aby je tito svědkové mohli navštívit. Tímto způsobem řada hluchoněmých „uslyšela pravdu“.