Pevní ve víře i v obtížných dobách

STEJNĚ jako v 1. století zuří i dnes na mnoha místech na světě prudké pronásledování pravých křesťanů. Jako tehdy, zůstávají i dnes křesťané pevní ve víře. Koncem roku 1978 dostala odbočka v jedné zemi od cestujícího dozorce svědků Jehovových dopis, v němž podává zprávu o prudkém pronásledování, které postihlo svědky v určitém území. Jejich pevnost je dalším vynikajícím příkladem křesťanské ryzosti.

Podle zprávy cestujícího dozorce řekli pronásledovatelé jedné skupině svědků: „Už nechceme slyšet, že něco kážete o Ježíši.“ Oni však odpověděli: „Nevidíme nic špatného na tom, co činil Ježíš. Proto také není nesprávné, jestliže o něm kážeme.“

To ty muže rozzuřilo. Proto přinutili svědky — tři bratry a dvě sestry, aby odnesli všechny své knihy na jedno místo asi pět kilometrů daleko. Tam knihy spálili. Potom přivedli bratry na místo několik metrů odtud a začali jednu ze sester — ještě mladou dívku — bít, a bratři se na to museli dívat. Když se obrátili k bratrům, řekli: „Ta dívka řekla, že jste ji nutili, aby byla svědkyní.“ Mladá sestra, která byla právě bita, to však náhodou zaslechla a vykřikla: „To je lež!“

Potom jednomu z bratrů svázali ruce na zádech. Byl bit do bezvědomí. Nato trýznitelé volali „Pryč s Ježíšem!“, tloukli jiného bratra a uřízli mu ucho. Také třetí bratr byl krutě zbit, takže téměř oslepl na jedno oko. Ale přes toto brutální zacházení nikdo z nich nezapřel svou víru.

Nakonec přivedli bratry k řece; chtěli je tam utopit. Cestou se bratři vroucně modlili. Nakonec trýznitelé změnili svůj záměr a vedli je zpátky k jejich domům. Tam jim řekli, že v dalších třech měsících nesmějí jít do města, kde je sál království. Ale příští neděli šel jeden z bratrů do města na shromáždění.

Později navštívila těchto pět svědků jiná skupina mužů. Dali jim otázku: „Skrze koho se modlíte k Bohu?“ Jeden bratr odpověděl: „Skrze Ježíše.“ Přerušili jej však slovy: „My se modlíme k Bohu prostřednictvím duchů předků.“ A jiný tazatel dodal: „Vy tedy neuctíváte své předky.“ Bratři mlčeli.

Jeden z té skupiny vzal pak silnou hůl a začal bratry bít. Druzí se k němu připojili a bili je pěstmi a kopali je botami. Za nějaký čas oddělili jednoho bratra od ostatních; odvedla jej druhá skupina, která jej chtěla vyslýchat. Přikázala mu, aby opakoval heslo: „Kupředu s válkou!“ Protože odmítl, opět jej tloukli. Jeden z trýznitelů řekl: „Nastav nám druhou tvář, vždyť Ježíš řekl: ‚Bije-li tě někdo na jednu tvář, nastav mu druhou.‘“

Bratr poslechl a usmál se, když si z něj ostatní tropili žerty. Ale muž, který od něj vyžadoval, aby mu nastavil druhou tvář, jej již neuhodil, nýbrž s opovržením řekl: „Ty jsi ale blázen. Jdi!“ Avšak ostatní jej začali bít pažbami svých pušek a pěstmi a další po něm šlapali okovanými botami. Hrozně ho tak ztloukli.

Když se jim nepodařilo přimět jej k nějakému kompromisu, přivedli tohoto bratra zpět k první skupině trýznitelů. Také ti se snažili přinutit jej k ústupku a přimět k tomu, aby opakoval heslo: „Kupředu s válkou!“ Řekli: „To skutečně není příliš mnoho.“ Bratr však zůstal pevný, a ačkoli jej dále bili, neučinil v této věci žádný kompromis.

Asi v té době se na scéně objevila manželka tohoto bratra. Když se muži dověděli, kdo je, snažili se ji přemluvit, aby přiměla svého manžela k opakování hesla. Sestra však mlčela. Zatím nastala půlnoc — bratr vytrval celý den. Pronásledovatelé se pak vzdali a zmizeli.

Příštího dne se bratři rozhodli ve vší tichosti odejít. Aby nevyvolali zbytečnou pozornost, nechali tam svůj majetek a všechny své věci. Našli několik svědků; ti se pak svých bratrů, kteří museli tolik vytrpět, ujali.

Jaký postoj mají tito pronásledovaní svědkové? Říkají: „Jsme rozhodnuti, musí-li to být, pro Jehovovo jméno zemřít.“ A přesně totéž řekli svým pronásledovatelům. Bylo to užitečné, že bratři zachovali svou ryzost za takových okolností? Ano, protože později bylo možné slyšet, jak někteří z těch, kteří pozorovali vytrvalost svědků i přes kruté zacházení, prohlásili: „Jehova je pravý Bůh.“