„Jednej podle svého svědomí“

V OTÁZKÁCH, při nichž jde o mezilidské vztahy — obzvláště o čestné, slušné a bezúhonné jednání —, často lidé slyší: „Jednej podle svého svědomí.“ Ti, kteří dávají takovou radu, činí to obvykle s pokrčením ramen, jednak proto, že jsou v rozpacích, když mají dát rozumnou radu, a jednak proto, že cítí, že jednoznačná rada stejně nebude respektována.

Toto úsloví se dnes stalo tak běžným, že jeho význam je zkreslený. Dnes znamená téměř totéž, jako kdybychom řekli: „Udělej, co ti svědomí odpustí.“ Někdo může mít v nějaké záležitosti výčitky svědomí, ale potom se tak dlouho dohaduje sám se sebou a vymýšlí způsoby, jak ospravedlnit nějaké pochybné nebo nečestné jednání, že nakonec své svědomí ukonejší a to mu pak dovolí jednat.

Jestliže někdo uvažuje takovým způsobem, může časem být jeho svědomí ‚označené . . . jako cejchem‘ a již nereaguje. Podobá se pak jizvě po těžké spálenině; taková jizva je necitlivá a nepůsobí bolest jako výstrahu před nebezpečím. (1. Tim. 4:2) Protože se to může stát, byla by protějškem výše uvedeného úsloví dobrá rada: Nikdy neznásilňuj své svědomí.

Většina lidí má citlivé svědomí, když jde o životní problémy. Ale naše svědomí nám nemusí vždy ukazovat nejlepší cestu, cestu, která vede k životu. Naše svědomí sice jedná pro nás jako soudce a vysvětluje a uplatňuje měřítka a zákony, které považujeme za správné, ale nemusí být přitom založeno na správných měřítkách — na měřítkách Božích.

V některých zemích je například zvykem pěstovat polygamii. Lidé tam dosud nepoznali nic jiného. Když však poznají, co o tom říká Bible, pochopí, že polygamie je v rozporu s Božím uspořádáním pro křesťany. Potom jinak zaměří své svědomí a změní svůj způsob života.

Existují také někteří křesťané, kteří mají slabosti ve své víře, to znamená, že jim nejsou jasné některé myšlenky související s mravností a chováním. Potřebují poučení, aby se jim objasnily zásady a jejich uplatnění a aby „používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným“. — Žid. 5:14.

Proto musíme všichni cvičit své svědomí, aby jeho rozhodnutí byla vždy pevně založená na Božím slovu. Dostaneme-li nějaké poučení, musíme se mu přizpůsobit a nesmíme zůstat „úmyslně v nevědomosti“. (2. Petra 3:5, Autorizovaný překlad) Jen tehdy se můžeme spolehnout na své svědomí. Zároveň však také nechceme, aby se podle našeho svědomí řídili jiní lidé. Můžeme sice druhým na základě Bible pomoci, aby lépe poznali své problémy ve světle určitých zásad, ale musíme jim poskytnout stejnou svobodu, jakou bychom sami chtěli mít, a nesmíme se snažit řídit jejich svědomí, protože tím bychom je mohli zranit a způsobit, že by před Bohem neměli dobré svědomí. — 1. Kor. 8:12.