Proč přemýšlet?

K PŘEMÝŠLENÍ, to jest k uvažování nebo rozmýšlení, je potřeba čas. Není však promarněn, protože důkladně uvažovat o něčem dobrém se vyplatí.

Bible obsahuje výborné zásady, které nám ukazují, čím se máme v myšlenkách zabývat. Čteme: „Všechno, co je pravé, co vyžaduje vážný zájem, co je spravedlivé, co je mravně čisté, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, každá ctnost a řeč hodná chvály, o tom všem uvažujte.“ — Fil. 4:8.

Když někdo stále přemýšlí o budujících věcech, je jeho srdce příznivě ovlivňováno. Bude stále lépe rozumět důležitosti vznešených věcí a stále více je oceňovat a pozná, že to dobře působí na něj i na lidi v jeho okolí, jestliže jedná v souladu s tím, o čem přemýšlí. Následkem toho bude vše, co říká a dělá, stále více odpovídat Božímu měřítku čistoty, jak je patrné z Ježíšových slov: „Dobrý člověk vynáší z dobrého pokladu svého srdce dobré, ale zlý člověk vynáší ze svého zlého pokladu zlé; vždyť jeho ústa mluví z hojnosti srdce.“ — Luk.6:45.

Čím více se tedy někdo zabývá v myšlenkách budujícími, pozitivními věcmi, tím víc se to bude zrcadlit v jeho slovech a skutcích. Právě jak je řečeno v Přísloví: „Srdce spravedlivého uvažuje, co odpovědět, ale ústa zlých překypují zlými věcmi.“ (Přísl. 15:28) Užitečné přemýšlení přispívá k tomu, že se člověk zdržuje, aby nedával nerozumné, nesmyslné odpovědi. Nebude prostě říkat to, co mu právě přijde na mysl, ale zváží všechny činitele, které ve věci hrají úlohu, a bude brát ohled na okolnosti a pocity druhých, než dá v důležitých věcech odpověď. Své upřímné odpovědi nebude muset později litovat.

Uvažováním nejen přispíváme k tomu, že si zachováme dobrý vztah k ostatním, ale vytváříme si také důležitý předpoklad pro dobrý vztah k Bohu. Učiníme dobře, jestliže v čase klidu a samoty přemýšlíme jako inspirovaný žalmista o Jehovových vlastnostech a skutcích. David řekl: „Když jsem na tebe vzpomínal na svém lůžku, uvažuji o tobě za nočních hlídek. Vždyť jsi byl pomocí, a ve stínu tvých křídel radostně volám.“ (Žalm 63:6, 7; 63:7, 8, KB) Jiný žalmista řekl: „A budu jistě přemýšlet o vší tvé činnosti a budu mít zájem o tvé jednání.“ — Žalm 77:12;77:13, KB.

Všichni, kteří jsou uznáni Bohem a chtějí mu sloužit, mohou se ptát: Věnuji jako žalmisté čas, abych uvažoval o stvořiteli a jeho jednání? Přemýšlím v plné vděčnosti o všem, co pro mne udělal: že dal svého Syna jako výkupní oběť, že otevřel své srdce pro pravdu, že mi pomáhal při překonávání denních problémů života a dal mi jistou naději do budoucnosti a ještě o mnohém dalším? Myslím na to, jak v minulosti jednal s lidmi a jak projevoval lásku, milosrdenství, spravedlnost, moudrost a jiné podivuhodné vlastnosti?

Takovým přemýšlením můžeme prohlubovat lásku k Jehovovi Bohu. Pak k němu budeme mít takový vztah jako dítě k otci, kterému důvěřuje, kterého miluje a kterému se chce líbit. Náš vztah k nebeskému Otci bude zcela osobní, to jest, budeme opravdu znát jej i jeho Syna, kterého za nás dal. Bude-li tomu tak, bude nemožné, abychom se vědomě dopouštěli hříchu. Na to poukazuje apoštol Jan, když popisuje, jak působí, známe-li nebo neznáme Ježíše Krista: „Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší; žádný, kdo hřeší, ho neviděl ani nepoznal.“ — 1. Jana 3:6.

Děti, které ze srdce milují a oceňují své rodiče, nikdy se proti nim nevzepřou. Právě tak ti, kteří znají Boha a Ježíše Krista, se k nim neobrátí zády tím, že by úmyslně pěstovali způsob jednání, který odporuje Boží vůli.

Naopak, slabý vztah ke stvořiteli může vyvolat vážné nebezpečí. Ano, kdo neuvažuje o duchovních věcech, může ztratit Boží zalíbení a požehnání. Ježíš Kristus to ukázal v podobenství o rozsévači. Vysvětlil svým učedníkům toto podobenství a řekl: „Ta podle cesty jsou ti, kteří slyšeli, pak přichází ďábel a vyjímá slovo z jejich srdce, aby nevěřili a nebyli zachráněni. Ta na skále jsou ti, kteří slovo s radostí přijímají, když je slyší, ale nemají žádný kořen; v jistém období věří, alem v období zkoušky odpadnou. To, co padlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale protože se dávají unášet úzkostlivými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, jsou úplně zadušeni a nic nedovedou k dokonalosti.“ — Luk. 8:12–14.

V každé ze tří Ježíšem popsaných situací hrál svou úlohu nedostatek ocenění pro „Boží slovo“ nebo „slovo o království“. (Mat. 13:19; Luk. 8:11) Ušlapaná půda na okraji cesty vznikla provozem. Podobně je tomu s někým, kdo připustí, aby se jeho denní život podobal silnici, jež je používána množstvím lidí, kteří si dělají nárok na jeho čas a síly. Je příliš zaměstnán, než aby se mohl upřímně zabývat „Božím slovem“. I když je slyší, zůstává jeho srdce nepřístupné, protože o něm neuvažuje. Také obě druhé situace povstanou proto, že lidé dost nepřemýšleli o správných věcech. Jejich ocenění pro „slovo o království“ není dost velké, aby vydrželo v obtížných zkouškách nebo zatlačilo starosti denního života či touhu po bohatství a zábavě.

Máme jistě dobrý důvod, abychom věnovali čas na přemýšlení o užitečných věcech. Takové přemýšlení může posilnit náš vztah ke stvořiteli a pomoci nám, abychom zůstali čistí v jeho očích. Může také velmi přispět k tomu, abychom byli pro druhé slovem i skutkem pramenem povzbuzení.