Ježíšův královský skutek pokory

POKORA je jedna z vynikajících vlastností Ježíše Krista. Ochotně se vzdal svého vysokého postavení v nebesích, aby se stal člověkem „maličko nižším nežli andělé“. (Žid. 2:7; Fil. 2:5–7) Když byl potom na zemi, neusiloval o to, aby mu bylo slouženo, ale pokorně sloužil druhým. (Mat. 20:28) A přece jeho vynikající královský skutek pokory jako „Krále králů a Pána pánů“ leží ještě v budoucnosti. (Zjev. 19:16) Zmiňuje se o tom 1. Korintským 15:24, kde čteme: „Potom bude konec, až odevzdá království svému Bohu a Otci.“ Abychom pochopili, co to v sobě zahrnuje, musíme uvažovat, proč měl Jehova v úmyslu, aby jeho Syn vládl jako král.

Když Jehova Bůh stvořil první lidi, Adama a Evu, chtěl, aby zůstali v jeho lásce a v dokonalé jednotě s ním. Stvořil je tak, že mohli žít věčně, kdyby jen dokonalou poslušností zachovávali dobrý vztah k němu. Tím, že Adam a Eva přestoupili Boží zákon, odcizili se svému učiniteli a ztratili duchovní spojení, které potřebovali k pokračujícímu životu. Adam zničil svou dokonalost, a tím také ztratil schopnost přivádět na svět dokonalé potomky. „Proto,“ říká Bible, „stejně jako skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Řím. 5:12) Jelikož hřích znamená minout cíl dokonalé poslušnosti vůči Bohu, dostal se tudíž celý lidský rod do nejednoty se svým stvořitelem.

Nebylo však Boží vůlí, aby tato situace pokračovala. To je zřejmé z toho, co napsal apoštol Pavel v 1. Korintským 15:25, 26 o Kristově vládě: „Musí vládnout jako král, dokud Bůh nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. Jako poslední nepřítel má být odstraněna smrt.“ Odstranění smrti vyžaduje, aby byly vyloučeny všechny lidské slabosti a nedokonalosti. Jak Bible říká, je tomu tak proto, že „bodnutí, které působí smrt, je hřích“. (1. Kor. 15:56) Podle Zjevení 20:4 bylo Kristu dáno „tisíc let“ spolu se sborem spoluvládců, vykoupených z lidstva, aby obnovil lidskou dokonalost a odstranil smrt.

Ve Zjevení 22:1, 2 je symbolicky zobrazeno opatření k osvobození lidstva z otroctví hříchu a smrti. Apoštol Jan popisuje, co mu anděl zjevil ve vidění: „Ukázal mi řeku vody života, čistou jako křišťál, plynoucí od trůnu Božího a Beránkova. . . A na té i na oné straně řeky byly stromy života, přinášející dvanáct úrod ovoce, vydávající své ovoce každý měsíc. A listí stromů bylo k léčení národů.“

Bible objasňuje, že poskvrna hříchu může být odstraněna pouze na základě Ježíšovy oběti. Apoštol Jan pod inspirací napsal: „Krev Ježíše, jeho Syna, nás očišťuje od každého hříchu.“ (1. Jana 1:7) „Řeka vody života“ se stromy podél břehu představuje Boží opatření k životu, jež v sobě zahrnuje dobrodiní oběti Božího Syna, která usmiřuje hřích. Poněvadž „voda života“ a stromy Božího opatření k životu jsou symbolické, účast na tomto opatření rozhodně předpokládá skutky víry v usmiřující dobrodiní Ježíšovy krve. — Zjev. 22:17.

Taková víra se musí projevovat jednáním, neboť, jak Bible naznačuje: „Víra bez skutků je mrtvá.“ (Jak. 2:26) Jaké jednání je však požadováno? Je nutné poslušně reagovat na řízení, které poskytuje Boží království v rukou Krista a jeho spoluvládců. Když se jednotlivci s věrnou oddaností podřídí královské vládě během Kristova tisíciletého království a nechají působit usmiřující dobrodiní jeho oběti ve svůj prospěch, porostou k dokonalosti.

Ze symbolického popisu Božích opatření k životu vyplývá, že povznesení lidstva k dokonalosti bude postupným procesem. Stromy podél „řeky vody života“ nesou ovoce každý měsíc. Kdyby stačilo mít účast na Božím opatření k životu pouze jednou, neexistovala by patrně potřeba takové pravidelné neselhávající zásoby ovoce, jež udržuje život.

Aby Ježíš Kristus a jeho spoluvládci pomohli lidstvu, budou používat pozemské zástupce. Budou to muži s vynikající úctou k tomu, co je správné, a budou mít pravou lásku k jiným. Budou mezi nimi i věrní muži z Ježíšovy pozemské rodové linie. Tím, že je Ježíš Kristus vzkřísí k životu, stanou se jeho dětmi. — Žalm 45:16; 45:17, KB.

Je tedy zřejmé, že se mesiášské království stalo v Božím předsevzetí potřebným pouze proto, že byl lidský rod uvržen do hříchu a smrti. Až budou odstraněny všechny stopy hříchu, nebude potřeba, aby mesiášské království dále panovalo. Neskončí však násilně, toto království nebude přivedeno ke „zničení“, neboť ovoce jeho znamenitých skutků zůstane navždy. (Dan. 7:14) Zdá se, že právě v tomto smyslu hovoří Písmo o Kristově vládě jako „bez konce“ — Iz. 9:7; Luk. 1:33; Zjev. 11:15.

Na konci svého tisíciletého království dovrší Ježíš Kristus úkol, který mu byl přidělen, totiž přivést lidstvo k dokonalosti. V pravé pokoře předá svému Otci moc, kterou projevoval vůči lidstvu ve svém postavení „Krále králů a Pána pánů“. Slova v 1. Korintským 15:28 budou tedy splněna: „Až mu [Synu] budou podřízeny všechny věci, pak se také Syn sám podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby Bůh byl každému vším.“ Jeho spoluvládci a pozemští zástupci království se podle jeho příkladu zřeknou ochotně a pokorně svého postavení. Tehdy si budou všichni lidé před Bohem rovni, zbavení slabosti a nedokonalosti.

Jak by na nás mělo již dnes působit toto poznání? Mělo by nám vštípit do mysli, že postavení v křesťanském sboru není to, co se považuje za nejdůležitější. Opravdu důležité je, jakými jsme vlastně lidmi a stojíme-li ve schváleném stavu před Bohem. Není tedy rozhodující odpovědnost nebo pravomoc, kterou je kdo pověřen. V křesťanském sboru nejsou žádní „velcí muži“; i starší neboli dozorci jsou pouze služebníky neboli otroky svých bratrů. (Mat. 20:25–27) Mimoto se zdá, že opatření starších neboli dozorců dnes i během Kristova tisíciletého království bude pouze dočasné a bude pokračovat jen do té doby, než lidstvo dosáhne dokonalosti před Jehovou Bohem. Takové pochopení věci zdůrazňuje osobnost toho, kdo je opravdu nejdůležitější — nejvyššího svrchovaného Pána, Jehovu Boha.

Napodobujme proto Ježíše Krista v zachovávání pokory před zraky svého učinitele a pamatujme především na to, že stav schválení od něho je trvalým vlastnictvím. (Přísl. 22:4) Jestliže to činíme, můžeme mít přednost být mezi těmi, kteří budou svědky Ježíšova královského skutku pokory — toho, jak předá své království svému Bohu a Otci.