Co tím moudrý muž myslel?

MOUDRÝ král Šalomoun poukázal v biblické knize Kazatel na některé z ustavičných koloběhů, které mají spojitost se Zemí. Jedna generace střídá druhou generaci. Slunce vychází a zapadá. Vítr neustále vane z různých směrů. Řeky a potoky se vlévají do moře, ale nikdy je nepřeplní. — Kaz. 1:4–7.

Potom moudrý muž poznamenal: „Všechny věci jsou plné lopoty, nikdo není schopen o tom mluvit. Oko se nenasytí pohledem, ani ucho nemá dost toho, co slyší. Co bylo, je to, co bude, a co bylo učiněno, je to, co bude učiněno, není tudíž nic nového pod sluncem. Je něco, o čem by se dalo říci: ‚Pohleď, to je nové‘? Existovalo to již po nedohlednou dobu; co vešlo v jsoucnost, existuje od doby, která byla již před námi. Na lidi dřívějších dob se nevzpomíná a také se nebude vzpomínat ani na ty, kteří přijdou později. Ukáže se, že na ně dokonce nebudou vzpomínat ani ti, kteří přijdou ještě později.“ — Kaz. 1:8–11.

Když král Šalomoun uvedl tato slova, měl zřejmě na mysli ustavičné opakování věcí. Existovalo takové množství opakujících se jevů, že by se člověk unavil ve snaze všechny je popsat. Byl by ‚na rozpacích, jak nalézt správná slova‘.

Neustálý koloběh může člověka ovlivnit tak, že jeho zrakové a sluchové smysly nejsou uspokojeny, ale vyžadují něco nového či nebývalého. A přesto skutečně neexistuje nic nového ani v přírodních cyklech ani v událostech běžného každodenního života. Generace žijící dávno před naší byly svědky týchž přírodních dějů. A v mezilidských vztazích bylo po staletí pozorováno stále totéž: pokrok, úpadek, zklamání, útisk, úplatkářství a revoluce, po kterých následuje ještě větší útisk a úplatkářství. Lidé mají stále stejné naděje, přání a touhy. Když pak zemřou, jsou pozdějšími generacemi zapomenuti. I osoby, které si udělaly význačné jméno, se vytratily z paměti žijících a byly zastíněny lidmi, kteří mají dnes vynikající postavení.

Čím je nám tato zpráva prospěšná? Může nás ochránit před tím, abychom nepřikládali přílišnou důležitost usilování o hmotné cíle. Tím bychom opomíjeli uvažovat o stvořiteli. Všechny pozemské vymoženosti jsou dočasné. Místo abychom si z nich činili hlavní cíl života, je daleko lepší těšit se z ovoce své práce a dělat si dobré jméno u Boha, který nás může navrátit k životu a který nám předkládá věčnou, šťastnou budoucnost. — Kaz. 3:22.