Žít podle křesťanské víry

O NÁSLEDOVNÍCÍCH Ježíše Krista z prvního století se říkalo, že patří k „té Cestě“. (Sk. 9:2) To může být řečeno i dnes o pravých křesťanech. Proč? Protože víra v Krista je středem celého jejich způsobu života. A jako Ježíš, jsou i oni celým srdcem oddáni Jehovovi Bohu. To je jejich životní cesta.

Snad i ty studuješ Bibli s Jehovovými křesťanskými svědky a navštěvuješ jejich shromáždění. Jestliže ano, pravděpodobně jsi šťastný, že dostáváš biblické poučení. Velmi pravděpodobně si však také uvědomuješ, že k uctívání Jehovy, pravého Boha, patří více než jen uznávání určitých nauk a že nestačí jen se scházet s lidmi, kteří věří v Boha a Krista. Pravé náboženství totiž ovlivňuje celý křesťanův život.

Někteří lidé se domnívají, že by byla příliš omezována jejich svoboda, kdyby brali vážně svou víru. Snad si myslí, že je dost na tom, jestliže plní „cézarovi“ daňové a dopravní předpisy a mnohá jiná pravidla. Tito lidé říkají, že chtějí být svobodní. Nepoznali však, že „kde je duch Jehovův, tam je svoboda“. Ještě je nutné, aby se přesvědčili, že „jeho přikázání. . . nejsou obtížné“. — 2. Kor. 3:17; 1. Jana 5:3

Řídíme-li se Božími požadavky a žijeme podle své křesťanské víry, znamená to pro nás nejen svobodu, ale i skutečné štěstí. Uvažujme například o zaměstnání. Bible odsuzuje lenost, a proto skutečný křesťan pilně pracuje. (Přísl. 20:4) Je pracovitý, a proto pravděpodobně získá značnou zručnost. Větší zručnost mu opět může spíše zajistit práci a vést k postupu. Jestliže musí zaměstnavatel omezit pracovní síly, pravděpodobně takového pracovníka nepustí. Je poptávka po svědomitých a zručných pracovnících. Boží slovo výstižně říká: „Pozoroval jsi muže, který je zručný ve své práci? Před krále se postaví, nepostaví se před obyčejné lidi.“ — Přísl. 22:29.

Může se však stát, že tvůj zaměstnavatel od tebe vyžaduje, abys jednal nepoctivě s jeho zákazníky. Bible říká: „Podvodná váha je pro Jehovu něčím opovrženíhodným“, Bůh nenávidí „lživý jazyk“ a „kdo má málo prostředků, je lepší než prolhaný muž“. (Přísl. 11:1; 6:16, 17; 19:22) Protože se chceš líbit Bohu, jistě v takovém případě taktně řekneš svému zaměstnavateli, že nebudeš lhát nebo podvádět, ani na jeho žádost. Bude to znamenat, že ztratíš práci? To se nutně nemusí stát, protože často muž nebo žena, kteří se řídí zásadami, dosahují větší úcty. Většina zaměstnavatelů kromě toho ocení, že má zaměstnance, kteří je nechtějí obelhávat a kteří na svých pracovištích nebudou krást věci.

Je ovšem možné, že tvůj pevný postoj pro to, co je správné, povede k tomu, že ztratíš práci. V takovém případě budeš muset hledat jiné zaměstnání, ve kterém bys nemusel jednat proti svému křesťanskému svědomí. Ale Jehovova ruka není krátká. Žalmista David pod božskou inspirací prohlásil: „Byl jsem mladý a též jsem zestárnul, ale přece jsem neviděl spravedlivého, aby byl úplně opuštěn, ani jeho potomky, aby hledali chleba.“ — Žalm 37:25.

Také školní děti, které žijí podle křesťanské víry, chtějí mít „poctivé svědomí“. (Žid. 13:18) Při zkouškách ve třídě nepodvádějí, při vyučování dávají větší pozor, a proto se naučí více než žáci, kteří podvádějí. Křesťanský způsob jednání se jim tedy vyplácí. Kromě toho mohou čestní křesťané „pokojně spát“, protože mají čisté svědomí. — Přísl. 19:23, Bruna.

Lidé, kteří chtějí žít podle své křesťanské víry, chrání se také sexuální nemravností, protože se chtějí líbit Jehovovi. Vědí, že „Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky“, a to se záporným výsledkem. (Žid. 13:4) V dnešní době mnozí lidé touží po takzvané sexuální svobodě a nepřejí si být omezování biblickými zásadami. Kdo je však skutečně bez problémů, které vznikají z manželské nevěry, a od mnoha jiných problémů? Ti, kteří žijí podle křesťanské víry.

V biblické knize Přísloví se mluví o „mladíku, kterému se nedostávalo srdce“ a který byl sveden nemravnou ženou. Je řečeno: „Najednou jde za ní, jako býk, který přichází i na pořážku. . ., až šíp rozřízne jeho játra, jako když pták spěchá do pasti, a nevěděl, že jde o samotnou jeho duši.“ (Přísl. 7:6–23) Syfilis někdy napadá i jiné orgány a následky této pohlavní nemoci mohou vést ke smrti. Kdo však žije podle křesťanské víry, vyvaruje se nemravného způsobu jednání, kterým by si mohl přivodit škodu v tělesném, duševním i duchovním smyslu.

Uvažujme také o rodinném životě, například o vztahu mezi manželem a manželkou. Apoštol Pavel napsal: „Ať i každý z vás osobně miluje svou manželku tak, jako sám sebe, naproti tomu manželka by měla mít hlubokou úctu ke svému manželovi.“ (Ef. 5:33) Žena, která by chtěla být svým mužem milována a mít jeho vážnost, musí se ovšem chovat tak, aby v něm vyvolávala tyto city. Také muži nebude prokazována hluboká úcta, nebude-li se chovat tak, aby si zasloužil takovou vážnost.

Křesťanské názory budou jistě příznivě působit na každé manželství a v rodině, kde všichni projevují bohulibé vlastnosti, obvykle panuje dobrá atmosféra. Rodina, jejíž členové projevují vlastnosti, jako je láska, soucit, laskavost, pokora, mírnost a shovívavost, má všechny důvody ke štěstí. — Kol. 3:12–14.

Život podle křesťanské víry přináší užitek v mnohém směru. A přece k němu není zapotřebí odříkání ani žádného extrémního sebezapírání. Křesťané si například dopřejí odpočinek a zotavení. Bible říká: „Pro všechno je ustanovený čas. . ., čas k pláči a čas ke smíchu, čas k naříkání a čas k poskakování.“ — Kaz. 3:1, 4.

Čím více poznáváš Boží slovo, Bibli, tím více vidíš, že křesťanský život je vyrovnaný a že s sebou přináší radost a uspokojení. Kdo dbá na Jehovovy příkazy, nepociťuje je jako nějaké břemeno. Ví naopak, co znamená skutečné štěstí, a skutečná svoboda, protože ʹpoznal pravdu a pravda jej osvobodilaʹ. (Jan 8:32) To je zkušenost všech, kteří skutečně žijí podle křesťanské víry.