Po zemětřesení v Managui

KDYŽ nastane vážná katastrofa, jsou bezmocné oběti velmi odvislé od pomoci druhých. Ve svém soucitu k lidem bez domova, zraněných a hladových, jsou mnozí ochotni něco učinit pro své bližní, kteří se dostali do tak vážné nouze. Svědkové Jehovovi nejsou výjimkou. Poznali, že k pravému uctívání patří pomáhat postiženým lidem. (Jak. 1:27) Společně s druhými pilně pracují, aby pomohli těm, kterým chybí to nejnutnější. Příkladem toho jsou pomocná opatření, která byla podniknuta pro oběti zemětřesení v Nicaragui.

Když došla do sousedních zemí zpráva o strašném zemětřesení, které zpustošilo Managuu (Nikaragua), svědkové Jehovovi v těchto zemích v nejkratším čase vyvinuli úsilí, aby pomohli svým křesťanským bratrům a jiným postiženým. Brzy byly osobní i nákladní vozy, naložené potravinami a oděvy, na cestě do odbočky Společnosti Strážná věž v Managui.

Odbočka společnosti Strážná věž v Managui sloužila jako středisko, jež řídilo kazatelskou práci více než 1 800 svědků v Nikaragui. Naštěstí byla budova zemětřesením pouze lehce poškozena, a proto tam mohly být přijímány a rozdělovány potraviny, oděvy a jiné věci.

V méně než dvaadvaceti hodinách po prvních otřesech dorazily pomocné zásoby od svědků Jehovových v Hondurasu. Příštího dne, v neděli, svolal L. E. Witherspoon, dozorce odbočky v Nikaragui, schůzku misionářů sloužících v Managui, aby se poradili o pomocných opatřeních. Brzy dorazily potraviny, oděvy a léky od svědků Jehovových v Kostarice a El Salvadoru. Voda byla přivážena nákladními auty z okolí Managuy. Toho dne byla poskytnuta pomoc stovkám lidí.

V pondělí 25. prosince byla zřízena další skladiště v jiných městech. Do té doby opustila většina obyvatelstva Managuy město. Mezitím přišly tuny pomocných zásob od svědků Jehovových v Kostarice, Hondurasu a El Salvadoru, a další byly na cestě. Od svědků z jiných zemí došly též peněžité dary.

Jedna misionářka z Hondurasu píše o pomocných opatřeních: „Zdejší bratři a bratři z Kostariky a El Salvadoru sem dopravili tuny zásob potravin. Ačkoliv naši bratři jsou chudí, dávali ze srdce.“ Pokračuje: „Dnes jsme strávili celý večer zde, v kanceláři odbočky [Společnosti Strážná věž v Tegucigalpě] a ukládali jsme brambory, cibuli a čisticí prostředky do sáčků z umělé hmoty, aby tyto věci mohly být rozdělovány.“

V samotné Managui, a to zvláště ve vnitřním městě, byl mrtvolný zápach stále silnější. Vypukly ohně a začalo drancování. Bylo rozhodnuto přeložit odbočku Společnosti na jiné místo. Stěhování probíhalo ve středu 27. prosince.

Pomocné dílo, zřízené odbočkou, bylo pak prováděno z nového místa, asi dvacet kilometrů jižně od Managuy. Tam si svědkové Jehovovi stanovili za úkol připravovat balíčky s potravinami. Lavice ze sálu království v odbočce byly použity jako pracovní stoly a přihrádky k uskladnění.

L. E. Witherspoon podává zprávu, že balíčky obsahovaly osm liber rýže, čtyři libry fazolí, libru sýra, libru tuku, libru sušeného mléka, tři libry sušené kukuřice, dvě svíčky, dvě krabičky zápalek, kus mýdla, balíček hotových polévek a poslední vydání časopisů Strážná věž a Probuďte se! Balíčky měly dvě velikosti: Jedna stačila pro dvou až pětičlennou rodinu asi na pět dní, druhá stačila pro šesti až desetičlennou rodinu na stejnou dobu.

Pro mnohé lidi, kteří opustili Managuu, znamenalo to změnu podnebí od horkého k chladnému nebo dokonce studenému počasí. Proto také byli opatřeni přikrývkami ti, kteří je potřebovali.

29. prosince bylo dáno vysvětlení o pomocném díle svědků Jehovových všem vedoucím úředníkům Červeného kříže. Učinilo to na ně velký dojem a stále opakovali: „Právě to bychom měli dělat. Tak bychom to měli dělat.“ Byli udiveni, když se dozvěděli, že svědkové Jehovovi zřídili okolo města Managuy čtrnáct pomocných rozděloven a seznam s jmény všech rodin, kterým byla poskytnuta pomoc.

Ředitel Červeného kříže, pan Reinaldo Tapis Molina, objednal více než 450 kilogramů rýže a 950 kilogramů fazolí, aby podpořil svědky Jehovovy v jejich opatřeních. Příštího dne dostali úřední povolení k vydání potravin, které byly poskytnuty na objednávku Červeného kříže.

Později dal Červený kříž k použití asi půl druhé tuny potravin a deset stanů. Tyto stany mohly být dobře použity těmi, kteří museli přenocovat venku. Bylo jich opravdu velmi zapotřebí, protože v noci padala taková rosa, že ti, kteří spali pod širým nebem, museli ráno ždímat své přikrývky.

Protože mnozí misionáři svědků Jehovových sloužící v Nicaragui jsou Severoameričané, bylo požádáno o pomoc vyslanectví Spojených států. Prostřednictvím AID, člena „Alliance for Progress“, bylo poskytnuto dvacet stanů, jakož i sto polních lůžek a přikrývek.

Také vláda Nikaraguy dala k použití zásoby, kterými mohli svědkové Jehovovi poskytovat pomoc obětem zemětřesení.

Mnohé bylo přirozeně věnováno svědky Jehovovými a jejich přáteli z Kostariky, Hondurasu, El Salvadoru a jiných zemí, aby bylo podpořeno pomocné dílo. To bylo pro příjemce pomoci zvláštní povzbuzení, protože jsou si vědomi toho, že mnozí z jejich souvěrců v sousedních zemích jsou velmi chudí.

Protože jim byla z různých stran poskytována pomoc, mohli svědkové Jehovovi v Nicaragui rozdělit denně půl až tři čtvrtě tuny potravin. Některé dny bylo dokonce rozděleno více než jedna tuna. Do 10. ledna 1973 bylo dáno k použití dostatek potravin pro 100 000 jídel.

Kromě rozdělování nezbytně nutných potravin byli svědkové Jehovovi v Nicaragui dále horlivě zaměstnáni tím, že přinášeli útěchu z Bible postiženým lidem. Pociťovali to, co apoštol Pavel, který napsal: „Požehnaný buď Bůh a Otec našeho Pána, Ježíše Krista, Otec něžného milosrdenství a Bůh vší útěchy, který nás těšil ve veškeré naší tísni, abychom i my mohli těšit ty, kteří jsou v jakékoli tísni, útěchou, kterou jsme byli sami Bohem potěšeni.“ (2. Kor. 1:3, 4) Radují se také z toho, že Jehova Bůh působil na srdce jejich křesťanských bratrů v jiných zemích a ti jim tak rychle přispěli ku pomoci v době fyzické nouze.