Připojit se k ‚velkému zástupu‘ ‚lidí dobré vůle‘
1. a) Proč byla Adamovým potomkům prokázána dobrá vůle? b) Jak Jehova prorocky vyjádřil, že si přeje přivodit dobrou vůli prostřednictvím svého Syna?
KRISTUS Ježíš byl Boží nejvýznamnější ‚člověk dobré vůle‘. Jako Boží jednozplozený Syn, který byl poslán na zemi jako člověk, těšil se Ježíš z dobré vůle svého Otce více než kterýkoli jiný člověk, jenž kdy žil. Bůh dal svého Syna, který se nejvíc těšil jeho přízni, jako výkupní oběť z lásky k mnoha hříšným a umírajícím lidem, kteří mají sklon ke spravedlnosti. Bůh předem věděl, že z Adamových potomků nebudou všichni projevovat stejnou neúctu k poslušnosti a spravedlnosti, jakou dal najevo jejich praotec, ale že někteří budou pěstovat lásku k životu, který se líbí Bohu, a k pravdě a že se budou snažit znovu získat jeho přízeň. Pro takové lidi byla opatřena výkupní oběť. Obětoval svého druha, jemuž nejvíce důvěřoval a jehož nejvíce miloval, a tato oběť byla příliš cenná, příliš drahá, než aby byla promarněna ve prospěch lidí, kteří si jí nezaslouží a ani si jí neváží. (Řím. 5:15, 18; 1. Jana 4:9, 10; Mat. 10:28) Ježíšova přítomnost na zemi před devatenácti stoletími byla důkazem Boží dobré vůle, neboť zaručovala, že Bůh nikdy nezapomene na smlouvu, na základě které zaslíbil požehnání všem rodinám na zemi, jež si to zaslouží, a že neopomene ji splnit. (1. Mojž. 22:17, 18) Bůh tento příslib své dobré vůle prorocky sdělil svému věrnému Synu dlouho před jeho příchodem na zemi. Řekl: „V čase dobré vůle jsem ti odpověděl a ve dni záchrany jsem ti pomohl; a stále jsem tě ochránil, abych tě dal jako smlouvu pro lid, abych uvedl zemi do předchozího stavu, abych opět uvedl do vlastnictví zpustošený dědičný majetek, abych řekl vězňům: ‚Vyjděte!‘, těm, kteří jsou v temnotě: ‚Objevte se!‘“ — Izaiáš 49:8, 9.
2. Kdy se splňuje toto proroctví podle Pavlových slov?
2 O staletí později se apoštol Pavel odvolal na totéž proroctví, aby podpořil svá povzbuzující slova křesťanům z prvního století, kteří hledali Boží dobrou vůli. Pavel napsal: „Pracujíce spolu s ním, také vás snažně prosíme, abyste nepřijímali nezaslouženou dobrotivost Boží a opomíjeli její účel. Neboť praví: ‚V přijatelný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.‘ Hle, nyní je zvláště přijatelný čas. Hle, nyní je den záchrany.“ (2. Kor. 6:1, 2) Jak by bylo pošetilé nevyužít příležitosti a tak ‚minout cíl‘ Boží dobrotivosti v době, kdy se blížíme konci ‚zvlášť přijatelného času‘, ‚dne záchrany‘, a ke konci ‚Jehovova roku dobré vůle‘!
3. K jaké zvláštní službě nás Bůh zmocnil? Prostřednictvím koho?
3 Bůh dobře ví o naší nedokonalosti a hříšnosti a o našem zděděném sklonu k nepřátelství vůči němu a zve nás, abychom usilovali o smíření a o přátelství s ním, chceme-li získat jeho přízeň a dobrou vůli, dokud je možné ji nalézt. Prostřednictvím svých věrných svědků na zemi, kteří již přijali výsadu, že jej mohou uctívat jako svého Boha, a stali se již jeho ‚lidmi dobré vůle‘, oznamuje Bůh svou prosbu a pozvání ještě dalším lidem, kteří touží po spravedlnosti a pravdě. Pavel mluví o tom, že je výsadou, můžeme-li zastupovat Boha tím, že neseme toto poselství a tak konáme „službu smíření“: „Všechny věci jsou od Boha, který nás smířil se sebou skrze Krista a dal nám službu smíření, totiž, že Bůh smířil se sebou svět skrze Krista a nepočítal jim jejich přestupky a nám svěřil slovo smíření. Jsme tudíž vyslanci na místě Kristově, jako by Bůh skrze nás žádal. Na místě Kristově prosíme: ‚Smiřte se s Bohem.‘“ — 2. Kor. 5:18–20.
4, 5. a) Proč Bůh vyslal své „vyslance“ na zemi? b) Má „služba smíření“ úspěch?
4 V Pavlových dnech byli vyslanci posíláni k národům, jež byly ve válce nebo jimž hrozila válka, aby se snažili vytvořit pokojné vztahy mezi národy, které byly v těžkostech, a tak odvrátit krveprolití. (Luk. 14:31, 32) Všechno lidstvo je v nepřátelství vůči Bohu následkem zděděného hříchu a nedokonalosti po Adamovi. Bůh již podnikl kroky k tomu, aby umožnil odstranění tohoto nepřátelství, a v lásce a milosrdenství posílá své „vyslance“, aby ukázali cestu ke ‚smíření s Bohem‘ a k opětovnému získání jeho přízně a dobré vůle. Přijmeš pozvání, jež ti přinášejí Boží „vyslanci na místě Kristově“, a přijmeš tak opatření k věčnému životu, které Bůh z lásky učinil prostřednictvím svého milovaného Syna?
5 Každý měsíc tisíce lidí využívají času, který ještě zbývá v ‚Jehovově roce dobré vůle‘. Uznávají, že nynější svět je v beznadějné situaci, a volí si cestu praktické moudrosti. Obracejí svou pozornost k Božímu slovu, ke Svatému písmu, aby se tam poučili o tom, že Bůh zaslíbil svým ‚lidem dobré vůle‘ podivuhodná požehnání. Je to stále rostoucí „velký zástup“, který přijímá od Boha prostřednictvím jeho služebníků pozvání, aby se ‚smířili s Bohem‘.
6. Jak byl předpověděn rostoucí zástup věřících a jaký je charakteristický rys jejich uctívání Boha?
6 Lidé, kteří dobře znají Boží slovo, nejsou však překvapeni existencí tohoto ‚velkého zástupu‘, neboť jej bylo již dávno vidět v prorockém vidění o našich dnech, jež bylo dáno věrnému apoštolu Janovi na ostrově Patmos a bylo zapsáno v knize Zjevení. Jan je popsal slovy: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, a byli oděni v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti a neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘“ (Zjev. 7:9, 10) „Velký zástup“ zřejmě sestává z „lidí dobré vůle“ a není rozdělen rasovými ani národnostními přehradami a není v něm nenávist ani nerovnost, jež by vyplývala z rozdílů barev nebo jazyků. Pocházejí ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků a stojí zde v jednotě a bok po boku chválí Boha a Beránka a vyjadřují, že jsou jim zavázáni.
7. Kdy se objevuje „velký zástup“ v souladu s proroctvím?
7 Kdy se objevují tito lidé? Jan zaznamenává odpověď: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení.“ Jsou tedy v postavení přízně před Bohem a tak získali jeho ochranu před zlobou ‚dne pomsty našeho Boha‘, neboť „velké soužení“, z něhož vycházejí, nemohlo být nic jiného, než vykonání Božího soudu proti tomuto zlému světu. Skutečnost, že přežili „velké soužení“, ukazuje, že museli být shromážděni během ‚roku dobré vůle‘, než propukl Boží ‚den pomsty‘ v celé své zuřivosti ve velkém soužení, které vyvrcholí v armageddonském boji. — Zjev. 7:14; Mat. 24:3, 21, 22.
8. Jaké kroky podnikají, aby ukázali, že věří Božím příslibům?
8 Hledali tito lidé, jimž je prokazována přízeň, smíření s Bohem na základě jeho opatření k životu skrze Krista Ježíše? Jan odpovídá: „Vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu.“ (Zjev. 7:14, 15) Uznávají tedy, že jsou v hříšném a nečistém stavu, a chápou, že se musí chopit iniciativy a podniknout rozhodné kroky, aby tak mohli přijmout Boží přízeň a aby se mohli stát jeho ‚lidmi dobré vůle‘. Proto je o nich napsáno, že „vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově“. To znamená, že litovali svého dřívějšího způsobu života a že ve víře přijali očišťující moc Ježíšovy oběti, která působí smíření za hříchy.
9. Co učinili členové „velkého zástupu“ se svým životem, aby získali od Jehovy dobrou vůli, a na jakém základě učinili toto rozhodnutí?
9 Rovněž je z toho patrné, že podnikli velké změny ve svém životě a že se bez výhrad rozhodli pro způsob života, který Bůh schvaluje. Jsou ochotni zachovat si v Božích očích čistotu a ryzost. Z toho je patrné, že poznali, že Bůh nenávidí špatnost a nečistotu a schvaluje spravedlnost, ryzost a pravdu. Proto je vhodné, že byli viděni před trůnem v bílých oděvech, čistých a neposkvrněných světem. Bezpodmínečně se tedy oddali Bohu. Uctívají výlučně Boha, protože se postavili před jeho trůn a ne před nějaký jiný. Jejich oddanost není nějaký náhlý citový rozmar nebo ojedinělý projev odevzdanosti. Oddali se neodvolatelně Bohu na celý život, ochotně, dobrovolně a bez donucení. Chopili se iniciativy a sami učinili rozhodnutí. Na základě svého studia a bádání v Božím slově poznali, že jeho cesta je cesta moudrosti a že odměny a požehnání, jež dává, jsou trvalé a jisté. Aby mohli získat jeho dobrou vůli, musí vynaložit úsilí a poslušně podnikat kroky, které se mu líbí. — Skut. 3:19; Žid. 9:22; 1. Jana 1:9.
10. Ke komu se radostně připojil „velký zástup“ a jaké dobrodiní to přineslo?
10 Jako praví křesťané a Kristovi následovníci jsou šťastní a dychtivě a činně se v uctívání Boha připojují k ostatku ‚malého stáda‘ duchovních izraelitů, ke 144 000 Božích „zapečetěných“, o nichž se mluvilo v 7. kapitole Zjevení. (Luk. 12:32; Zjev. 7:4; 14:1–5) Pod dohledem pomazaného ostatku těch, kteří byli zplozeni duchem, přijal velký zástup věrných učedníků přednost, že se smí účastnit díla, jež Bůh určil pro tuto dobu, totiž kázání „tohoto dobrého poselství o království“. Jejich horlivé úsilí velmi přispělo k tomu, že se poselství rozšířilo „po celé obydlené zemi“ na svědectví, ve splnění Ježíšova proroctví. Bůh jim dovolil, aby se účastnili ‚služby smíření‘ spolu s ostatkem, který jedná jako „vyslanci na místě Kristově“. Skutečně mu prokazují „dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“. — Mat. 24:14; 2. Kor. 5:20.
11. Co je patrné vzhledem k těmto „lidem dobré vůle“ z veřejného vyznání jejich víry?
11 Jako Ježíš a jeho „malé stádo“, neskryli ani oni své rozhodnutí sloužit Bohu a nestydí se také za to, aby byli známi jako ctitelé Jehovovi, jako jeho věrní svědkové. Jan totiž vidí, že hlasitě provolávají a veřejně vyznávají svou víru v Boha a v Beránka před všemi lidmi. Veřejně vyjádřili a potvrdili své postavení před Bohem a to je dalším svědectvím skutečnosti, že se bezvýhradně oddali Bohu. Plně důvěřují v Jehovu a v jeho přísliby týkající se života a spoléhají se na ně. Vědí, že Jehova je jediný pravý Bůh, že má pravdu a že jeho věc zvítězí.
12. Jak je hmatatelně ukázána Boží dobrá vůle vůči „velkému zástupu“?
12 Bůh nepřehlíží skutečnost, že pokorně přijímají jeho opatření pro život. Nepřehlíží jejich věrné a horlivé skutky spravedlnosti. Pozoruje je s potěšením a s dobrou vůlí a odměňuje je požehnáními, která si sami nemohli představit ani v nejkrásnějších snech. Jan pokračuje: „A ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou více hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, neboť Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům vody života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Zjev. 7:15–17.
13. Co musí člověk udělat, aby se stal členem „velkého zástupu“ „lidí dobré vůle“?
13 Patříš k „velkému zástupu“, který nám právě popsal Ježíšův apoštol Jan? Toužíš po tom, abys byl v přízni u Boha jako jeho pravý ctitel? Jsi ochoten poslušně podniknout kroky, které jsou nutné, abys získal Boží přízeň a dobrou vůli a abys tak mohl očekávat záchranu a život z Jehovových rukou? Jestliže ano, pak se poslušně podrobíš křesťanskému křtu ve vodě, abys veřejně potvrdil tuto svou oddanost.
14. a) Stačí horlivost a upřímnost k získání Boží dobré vůle podle Římanům 10:1–3? b) Jaký je první požadavek?
14 Boží schválení nelze získat vnější zbožností a opakováním tradičních náboženských modliteb a frází. Ani tak obdivuhodné vlastnosti, jako je horlivost a upřímnost, nestačí samy o sobě k získání Boží dobré vůle. Ve dnech apoštola Pavla bylo v jeho národě bezpochyby mnoho oddaných a upřímných lidí, a přece o ně Pavel vyjádřil velkou starost, protože jim něco chybělo: „Bratři, dobrá vůle mého srdce a má prosba k Bohu za ně jsou vskutku k jejich záchraně. Neboť svědčím o nich, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle přesného poznání; protože totiž nepoznali spravedlnost Boží, ale snažili se zavést svou vlastní spravedlnost, nepodřídili se spravedlnosti Boží.“ (Řím. 10:1–3) Chceme-li patřit k Božím „lidem dobré vůle“, je životně nutné, abychom získali a projevovali pravou víru založenou na přesném poznání a abychom se pokorně podřizovali Boží spravedlnosti. K tomu je především nutné čtení a studium Bible, jež poskytuje pokyny vedoucí k životu. — Jan 17:3; 2. Tim. 3:15–17.
15. Které změny jsou nutné podle Římanům 12:2?
15 Z tohoto studia docházíš možná k závěru, že budeš muset ve svém postoji učinit některé změny. Budeš snad muset dokonce změnit svůj způsob života. Jsou to však změny, které stojí za to, je-li v sázce tvůj život. Apoštol Pavel radí: „A neutvářejte se již podle tohoto systému věcí, ale přeměňujte se přetvářením své mysli, abyste se sami přesvědčili, co je dobrá a přijatelná a dokonalá vůle boží.“ — Řím. 12:2; Efez. 4:22–24.
16. a) Co si člověk musí uvědomit a jakou má mít pohnutku, než se dá pokřtít? b) Jak člověk veřejně potvrdí svou oddanost Bohu?
16 Přijímáš-li poznatky z Božího slova a uvažuješ-li o jeho pravdách a zásadách, poznáš, jak pošetilé a beznadějné jsou lidské úvahy, při nichž je opomíjen Bůh. Uvažuješ-li o Boží vůli a o jeho předsevzetí se zemí a s lidstvem, jež na ní bylo stvořeno, aby se radovalo z jejích požehnání a potěšení, začneš rozpoznávat své místo v Božím uspořádání věcí. Podivuhodné příležitosti a výsady se otevírají před těmi, kteří se moudře rozhodnou činit Boží vůli a stát se jeho „lidmi dobré vůle“. Tak projevíš svou lásku k Bohu a ocenění pro jeho opatření k životu ve spravedlivém novém pořádku. Oddáš-li se Bohu a potvrdíš-li svou oddanost veřejně křtem ve vodě, projevíš tím svou touhu výlučně uctívat Boha a získat jeho požehnání.
17. Jaké poučení a příklad nám dal Ježíš svým křtem?
17 Největším příkladem takového spravedlivého způsobu jednání, které má Boží schválení, je příklad samotného Ježíše. Když mu bylo třicet let, kdy měl začít svou pozemskou kazatelskou službu, přišel — jak popisuje Bible — k řece Jordánu, aby jej Jan Křtitel pokřtil. Tímto pokorným a dobrovolným činem ukázal svému nebeskému Otci, že přichází, aby splnil jeho vůli na zemi. Bezprostředně poté, kdy byl Ježíš ponořen neboli pokřtěn ve vodách Jordánu, Bůh vyjádřil, že schvaluje dobrovolnou poslušnost svého milovaného Syna a že v ní má potěšení. Matouš o tom napsal: „Když byl Ježíš pokřtěn, vystoupil ihned z vody; a hle, otevřela se nebesa a viděl ducha Božího sestupujícího jako holubice a přicházejícího na něj. Hle, vyšel též hlas z nebe, jenž pravil: ‚To je můj Syn, milovaný, jehož jsem schválil.‘“ — Mat. 3:13–17.
18. Proč se musí každý věřící podrobit křesťanskému křtu, jak to vyplývá z Ježíšova příkazu u Matouše 28:19, 20?
18 Praví křesťané jsou šťastní, že se mohou řídit tímto příkladem, který získal Boží schválení, neboť Ježíš nám zanechal ‚vzor, abychom těsně následovali jeho šlépějí‘. (1. Petra 2:21) Řecká písma nám poskytují zprávu o tom, že v prvním století křesťanství se doslova tisíce lidí dávaly křtít, aby symbolizovaly své rozhodnutí stát se Kristovými učedníky a uctívat Boha v duchu a v pravdě. To vše se dělo v poslušnosti posledního příkazu, který dal Ježíš svým věrným následovníkům: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20) To je příkaz, který se nezměnil. Toužíme-li opravdu stát se dnes Božími „lidmi dobré vůle“, musíme se poslušně a pokorně podvolit křtu, čímž projevíme svou bezvýhradnou osobní oddanost Bohu. To se líbí našemu nebeskému Otci.
19. Jak „služba smíření“ přinesla dnes mnohým lidem požehnání a užitek?
19 Novodobí „vyslanci na místě Kristově“ nezmenšenou měrou po celé zemi pokračují ve ‚službě smíření‘. Jehovovi křesťanští svědkové věrně a nadšeně vykonávají dílo, které jim bylo určeno, a v poslušnosti Ježíšova příkazu ‚činí učedníky, křtí je a učí je‘. Jen v roce 1972 se připojilo k rostoucímu „velkému zástupu“ „lidí dobré vůle“ 163 123 pokřtěných učedníků. Těchto 163 123 osob usilovalo o Boží dobrou vůli a získali ji. Připojili se k miliónu pěti stům tisícům jiných věrných „lidí dobré vůle“ po celé zemi a v jednotě s nimi uctívají Boha a ukazují jiným cestu k získání Boží dobré vůle. Budou-li věrně žít podle své oddanosti, budou se navždy těšit z Božího zalíbení a přízně jako jeho „lidé dobré vůle“.
20. a) Jak Boží „lidé dobré vůle“ projevují svou poslušnost Bohu? b) Jakou vyhlídku mají jiní, pokud trvá Boží „rok dobré vůle“?
20 Jejich oddanost a křest není závěrem jejich vztahu k Bohu. Je to pouze začátek. Oddaně a poslušně vykonávají Boží vůli, neboť v dnešní době se má kázat „toto dobré poselství“, že bylo v nebesích zřízeno Boží království a že byl na trůn dosazen král, Kristus Ježíš, a má to být kázáno „po celé obydlené zemi na svědectví“. Pocházejí ze všech ras a národností, ale z této skutečnosti jim nevzniká žádný problém ani rozdělení. Je to naopak požehnání, protože jejich prostřednictvím se „služba smíření“ dostává ke všem národům bez ohledu na jazyk, rasu či barvu. Věrně dále vykonávají tuto světaširou službu Bohu „dnem i nocí“, pokud je to možné v ‚Jehovově roku dobré vůle‘. Jejich kázání pokračuje a rozšiřuje se po zemi, a tak více a více lidí ve všech národech uslyší „dobré poselství“ a obrátí se a budou hledat Boží dobrou vůli a Bůh je nezamítne. Také oni se připojí k Božímu rostoucímu zástupu „lidí dobré vůle“, oddají se Bohu a jeho uctívání a symbolizují tuto oddanost křtem ve vodě v poslušnosti Boží vůle. Přijmou Božího pomazaného krále, a tak způsobí potěšení jeho srdci, jak říkají Přísloví: „Potěšením pro krále je služebník, který jedná s pochopením.“ „Rty spravedlivého jsou potěšením vznešenému králi; a miluje toho, kdo mluví bezúhonné věci.“ — Přísl. 14:35; 16:13.
21. Popiš, jakou naději mají ti, kteří věrně zůstanou Božími „lidmi dobré vůle“.
21 Tito „lidé dobré vůle“ mají duchovní pochopení a porozumění, a proto poznali a mluví „bezúhonné věci“. Spolu s ostatkem pomazaných učedníků Beránka Ježíše Krista přinášejí Bohu „svatou službu dnem i nocí v jeho chrámu“. Zůstanou-li věrní a duchovně čistí, uchovají si Boží dobrou vůli a budou od Boha dostávat duchovní podporu a sílu i ochranu před spalujícím žárem jeho hněvu, až se projeví ve ‚dni pomsty našeho Boha‘. „Beránek, který je uprostřed trůnu, bude je pást a povede je k pramenům vody života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ Taková je radostná vyhlídka pro ty, kteří se dnes, dokud je čas, připojí k „velkému zástupu“ Božích „lidí dobré vůle“.