Buď povznesen nad nevraživost
ŘÍKÁ se, že ‚je možno posuzovat člověka podle toho, kolik nepříjemností je zapotřebí, aby byl vyveden z míry‘. Jaký jsi ty v tomto ohledu?
Člověk, který se nedá tak hned vyvést z míry pro drobné nepříjemnosti nebo urážky, je — bez ohledu na svou tělesnou velikost — skutečně velkým člověkem. Ať je to muž nebo žena, není malicherný, nýbrž je šlechetný a velkorysý. Ale ten, kdo se rozčiluje pro každou maličkost, je malicherný a to se pak často projevuje nevraživým jednáním.
Co je nevraživost? Je to zlomyslné smýšlení, které se projevuje ve sklonu urážet nebo zlobit jiné lidi malými věcmi. Může povstat ze závisti nebo hněvu nebo prostě ze špatného smýšlení.
Což to není tak, že dítě, když myslí, že se mu stalo bezpráví, chtělo by často ihned odplatit toto bezpráví malicherným způsobem? Proč? Nejen proto, že je dítě ještě malé, ale protože se mu nedostává duševní a duchovní zralosti. Když tedy dospělí jednají podobným dětským způsobem, ukazují, jak jsou duchovně „malí“. Ještě „nevyrostli“ v pravém slova smyslu; ještě nejsou skutečně „velcí“.
Nezřídka povstává jistá nevraživost mezi manžely. Psychiatři tvrdí, že se manželky někdy projeví v bezvýznamných věcech (ale někdy i ve významných) jako malicherné a nevraživé, protože jejich muž s nimi v něčem nesouhlasí nebo jim nedopřeje, ten nebo onen luxus, který si podle jeho názoru nemohou dovolit. Manželé zase mohou být nevraživí, když je poraněna jejich pýcha netaktní poznámkou nebo zapomnětlivostí jejich ženy. Nevraživost se u manželů projeví obyčejně, tak, že buď spolu vůbec nemluví nebo jen chladným či ledovým tónem; je důkazem toho, že takoví lidé jsou ještě „malí“, to je nezralí v ovládání svých citů.
Nevraživost může mít velmi vážné následky. Může dohnat sousedy nebo manžele k násilným činům. Tak jednou vypravoval muž, žijící v New Yorku, svému příteli, že zabije jednoho ze svých sousedů, protože se k němu nevraživě chová. Přítel, náhodou svědek Jehovův, poukázal na pošetilost takového jednání: „Co se stane s tvou rodinou, jestliže budeš na dlouho odsouzen, protože jsi tak ukvapeně jednal? Proč se raději neodstěhovat?“ Muž uznal, že tato rada byla rozumná.
Nejen jiní lidé mohou ublížit nevraživé osobě, ale může si uškodit i sama. Hněv nebo zadržovaná zlost, které vytvářejí nevraživost, jsou vhodně označovány jako jed vlastní osoby. Nevraživost je jeden z největších nepřátel člověka, protože pocity nenávisti vyvolávají nevyhnutelně psychosomatické poruchy. Tím je řečeno, že to, co špatně ovlivňuje mysl, ovlivňuje špatně i tělo a tělesné procesy. Skutečně, kdo je nevraživý, ‚řeže si do vlastního masa‘, protože takový člověk nejvíc škodí sám sobě. Opravdu se to nevyplácí!
Být nevraživý jistě neznamená milovat bližního jako sám sebe, jak to přikazuje Bible. (Mar. 12:31) Nevraživost není shovívavá. Odplácí stejně stejným, často dokonce i s úroky. Nevraživý člověk nenávidí své nepřátele; avšak Ježíš Kristus nám přikazuje, abychom své nepřátele milovali. Měli bychom si přát pomáhat lidem, aby jednali lépe a neponoukat je ještě k špatným činům. Proto se střež nevraživosti, neboť škodíš sobě i druhým. — Mat. 5:44; Luk. 6:31.
A co je nejdůležitější, měl bys chtít vystříhat se nevraživosti, protože se nelíbí tvému Stvořiteli. Skoro vždy se chce nevraživý člověk vypořádat s druhým tak, že mu odplácí zlé zlým. Není pochyby, že se to nelíbí Stvořiteli, protože jeho Slovo přikazuje: „Nikomu neoplácejte zlé zlým . . . Nemstěte se sami.“ Dále: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej neustále zlo dobrem.“ Bůh v nás nemá zalíbení, když se snížíme na úroveň těch, kteří nám ublížili. — Řím. 12:17–21, NS.
Ale jak můžeš působit proti špatnému sklonu vyjadřovat se nebo jednat nevraživě? Již pouhá myšlenka na špatné plody nevraživosti by ti měla být pomocí. Jistě se nevyplatí povolit přání „vyúčtovat“ s druhým člověkem a přitom ztratit svého nejlepšího přítele a největšího dobrodince, Jehovu Boha.
Taková pokora ti pomůže působit proti takovému sklonu, protože nevraživý člověk jedná troufale a pyšně a hraje si nejen na soudce, ale též na vykonavatele rozsudku. Dívá se svrchu na toho, kdo jej urazil, a osobuje si právo jej soudit i trestat. Bible říká, že pomsta náleží Jehovovi. Pokorný člověk je ve skutečnosti veliký. Ježíš Kristus, největší člověk, který kdy žil, byl zároveň též nejpokornějším člověkem. — Fil. 2:5–8.
Schopnost vžít se do situace druhého člověka ti také pomůže ochránit se od nevraživosti. Pokus se vidět věci ze stanoviska druhého člověka. To ti může pomoci, abys nebral příliš vážně urážky, kterých se proti tobě dopustil, nýbrž abys byl k němu shovívavý. Schopnost vžít se do situace druhého je vlastnost lidí, kteří jsou duševně i duchovně zralí.
Pak ti může pomoci i jistý smysl pro humor, aby ses chránil před nevraživostí. Často je nejlepší přejít maličkosti, kterých se druzí dopustí, určitým smyslem pro humor; i to prozrazuje zralost.
Avšak nejvíce ti pomůže láska, abys nebyl nevraživý, když trpíš malichernostmi druhých. Láska „nevypočítává škody“. Láska „všechno snáší . . . všeho se naděje, všechno strpí“. Láska je měřítkem velkorysého smýšlení člověka. — 1. Kor. 13:4–7, NS.
Proto buď povznesen nad nevraživost. Ježíš řekl: „. . . abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích.“ Ano, buď jako velký Bůh, který odpouští „ve velké míře“. Když budeš ochoten spíše odpouštět, než být nevraživý, pak posloucháš tuto Kristovu radu. — Iz. 55:7; Mat. 5:45–48, NS.