Pilát Pontský — římský politik
V MÍSTĚ, kde ve starověku leželo pobřežní město Césarea, asi osmdesát šest kilometrů severozápadně od Jeruzaléma, byl v roce 1961 nalezen částečně poškozený nápis. Tento nápis obsahuje jméno „[Pon]tius Pilatus“. Před tímto Pilátem Pontským obvinili židovští vůdci Ježíše Krista z ohrožování státu, z toho, že nabádá k neplacení daní a že se činí králem a tím že popírá hodnost césarovu. Kdo však byl onen muž, který se nakonec podvolil jejich žádosti, aby dal Ježíše přibít na kůl? Proč to učinil?
César Tiberius dosadil Piláta v roce 26 n. l. jako panovníka nad Judejí. Podle dějepisce Josephaa urazil Pilát své poddané. Jedné noci poslal do Jeruzaléma římské vojáky se standartami, na nichž byly obrazy císaře. Nato cestovala delegace z Judeje do Césareje, aby protestovala proti standartám a požadovala jejich odstranění. Po pětidenním jednání se Pilát snažil zastrašit posly, kteří přišli s tímto návrhem, neboť jim vyhrožoval, že je dá popravit svými vojáky. Rozhodně se však odmítli vzdát a Pilát splnil jejich přání (Židovské starožitnosti, kniha XVIII, kap. III, odst. 1). Philo, židovský spisovatel, který žil v prvním století n. l. v Alexandrii v Egyptě, popsal poněkud podobné jednání Pilátovo, při němž šlo o zlaté štíty, na nichž bylo napsáno jméno Pilátovo a jméno Tiberiovo (De Legatione ad Gaium, XXXVIII).
Josephus podává zprávu ještě o dalším nepokoji. Když chtěl Pilát postavit vodovod, kterým se měla vést voda do Jeruzaléma ze vzdálenosti asi čtyřiceti kilometrů, použil peněz z chrámového pokladu v Jeruzalémě. Když navštívil město, vzbouřily se velké zástupy lidí proti takovému postupu. Pilát tehdy vyslal převlečené vojáky, kteří se měli vmísit mezi zástup a na znamení měli napadnout Židy (Židovské starožitnosti, kniha XVIII, kap. III, odst. 2; Dějiny židovské války, kniha II, kap. IX, odst. 4). Pokud se slova u Lukáše 13:1 nevztahují na jiný případ, může být, že Pilát tehdy ‚smísil krev Galilejských s jejich zápalnými oběťmi‘. Z toho se zdá patrné, že je dal pobít přímo na území chrámu. Protože Galilejci byli poddanými Heroda Antipy, oblastního vládce v Galileji, přispělo možná toto krveprolití k nepřátelství, které bylo mezi Pilátem a Herodem až do doby, kdy došlo k jednání proti Ježíšovi. — Luk. 23:6–12.
Na úsvitu 14. nisana roku 33 n. l. přivedli židovští vůdcové Ježíše k Pilátovi. Když bylo žalobcům řečeno, že by měli Ježíše vzít a sami jej odsoudit, odpověděli, že není zákonné, aby někoho popravili. Pilát potom vzal Ježíše do paláce a dal mu otázky vzhledem k obžalobě. Bylo zcela jasné, že Ježíš byl nevinen. Znovu se Pilát pokoušel obžalovaného osvobodit, ale jeho pokusy vyvolávaly ještě větší křik, aby byl Ježíš přibit na kůl. Pilát se bál vzbouření a chtěl uklidnit davy, a proto splnil jejich přání a umyl si ruce, jako by se očišťoval od viny krve.
Potom dal Pilát Ježíše zbičovat a vojáci nasadili Ježíšovi na hlavu trnovou korunu a oblékli jej do královského roucha. Pilát se však ještě jednou objevil před davy a oznámil, že na Ježíši nenachází žádnou vinu. Vůdci lidu volali dále, že Ježíš má být přibit na kůl, a nyní jej poprvé obvinili z rouhání. Poukázali na to, že Ježíš ze sebe činí „Božího Syna“, a to ještě zvětšilo Pilátovy obavy. Proto vzal Ježíše dovnitř k dalšímu výslechu. Poslední pokusy o jeho propuštění vedly k tomu, že židovští odpůrci varovně poukázali Pilátovi na nebezpečí obvinění, že je proti césarovi. Když Pilát uslyšel tuto hrozbu, posadil se na soudcovskou stolici. Přední kněží znovu odmítli Ježíše jako krále a prohlásili: „Nemáme krále, pouze césara“, a nato jim Pilát vydal Ježíše, aby byl přibit na kůl. — Mat. 27:1–31; Mar. 15:1–20; Luk. 23:1–25; Jan 18:28–40; 19:1–16.
Z uvedeného výkladu vyplývá, že Pilát byl typický římský vladař. Pilát zřejmě nebyl blahosklonný a projevil také nedostatek ryzosti. V první řadě mu záleželo na jeho postavení a na tom, co by řekli jeho nadřízení, kdyby se doslechli o dalších nepokojích v jeho provincii. Bál se, aby nevzbudil dojem, že je příliš mírný vůči těm, kteří byli obviněni z ohrožování státu. Pilát uznal, že Ježíš byl bez viny a že pohnutkou jeho žalobců byla závist. Přece se však podvolil davu a dal usmrtit nevinného, aby neohrozil svou politickou dráhu.
Josephus podává zprávu o tom, že Pilát byl později zbaven svého úřadu za to, že si Samaritáni stěžovali u Pilátova nadřízeného, u syrského místodržitele. Dějepisec Eusebius tvrdí, že Pilát spáchal sebevraždu.