Být trpěliví ve styku s druhými

MĚLI bychom umět čekat i v jiných ohledech. V každodenním životě je mnoho situací, v nichž je dobré umět čekat. Může se na příklad stát, že jsou zasnoubeni dva mladí lidé a jeden z nich by co možná nejdříve chtěl uzavřít sňatek. Rozumnější by však bylo, aby nejednali ukvapeně. Čas zasnoubení umožňuje oběma, aby se lépe poznali a vzájemně se přizpůsobili. Ne nadarmo se říká: „Kdo se rychle žení, dlouho lituje.“

Nebo si představme, že někdo neúnavně pracuje, aby dosáhl vyššího postavení. Snad projeví netrpělivost, ale nebylo by lépe, kdyby místo toho prostě využíval každou příležitost, kdy může dokázat, co umí, a kdy může nabýt ještě větší zručnosti? Často se stává, že náhle přijde změna k lepšímu, když je člověk spokojen s místem, které má a nedělá si další starosti a netrápí se.

Také v rodinném životě je dobré projevovat trpělivost a umět čekat. Obchodní záležitosti a různé jiné okolnosti, nad kterými nemáme žádnou moc, jako na příklad přetížená doprava, mohou znemožnit muži, aby přišel domů přesně včas. Oč lepší by bylo, kdyby mu to žena nezazlívala, než kdyby byla netrpělivá a zlobila se!

Naopak se může stát, že je žena poněkud pomalejší, takže muž musí čekat a učit se trpělivosti. Rozčilování nepomáhá. Ale může jí snad pomoci, aby si lépe zorganizovala práci a mohla být přesná. Jestliže ale někdy nejde všechno podle programu, pak by bylo lépe, kdyby se muž nezlobil a nebyl netrpělivý, ale řídil se radou apoštola Petra a se svou ženou zacházel ‚podle poznání a prokazoval jí čest jako slabší nádobě ženské‘. — 1. Petra 3:7, NS.

Nebo si představ, že musíš pracovat s některým spolukřesťanem, který má nějakou slabost, jež tě zlobí, ale které si on vůbec není vědom. Nebo se stále proti tobě něčeho dopouští, takže mu musíš stále — jakoby „sedmasedmdesátkrát“ — odpouštět. V takovém případě je dobré čekat a učit se trpělivosti. Dotyčný možná nebude dělat pokroky tak rychle, jak by sis to přál, ale během let snad přece bude zřejmý nějaký pokrok. Také v tomto ohledu nám dává Boží Slovo moudrou radu, neboť nám doporučuje, abychom se ‚se shovívavostí navzájem snášeli v lásce‘. — Mat. 18:21, 22; Ef. 4:2, 3, NS.

Jistě je moudré učit se pěstovat trpělivost a čekat. Je to výhodné pro nás i pro naše bližní. Jehova Bůh stvořil zákony, které ovládají vesmír, a pro uskutečnění svého předsevzetí ustanovil určitý čas. Nemůžeme jej přimět k tomu, aby urychlil dny, roční období a léta; on také nezmění svůj časový plán podle našeho přání. Víra, naděje, radost a ocenění nám pomohou, abychom se naučili čekat a projevovat trpělivost.