Co znamená být laskavý
CO to znamená být laskavý? Laskavý je ten, kdo je skutečně ochotný pomoci. Laskavost je činná láska, neboť pravá láska je užitečná. Být laskavý může znamenat mít soucit, být ochotný pomoci a mít zájem o blaho druhých. Slovo chrestós, které je překládáno v Křesťanských řeckých písmech jako „laskavý“, je ještě silnější, protože znamená „být někomu nápomocný“.
Ano, být laskavý nemá nic společného se sentimentalitou. Ani to neznamená podporovat lidi v jejich slabostech. Znamená to, že jsme opravdu nápomocni těm, kteří potřebují pomoc. Máme-li soucit s druhými, pomáhá nám to poznat, jak můžeme být v malých i velkých věcech nápomocni.
Na příklad jednoho dne v květnu 1969 ve městě Guayaguil v Ekvádoru prudce pršelo. Ulice byly blátivé a kluzké. Starší misionář spěchal, uklouzl a upadl na zem, přičemž narazil kyčlí na okraj chodníku. Když chtěl vstát, měl takové bolesti, že se mu to nepodařilo. Hledal okolo pomoc, ale trvalo to dvacet nebo třicet minut, než se jej kdosi zeptal, jak mu může pomoci. Nato onen muž oznámil misionářovým přátelům jeho nehodu.
Když přijeli, naložili opatrně misionáře do auta a odvezli jej na kliniku. Rentgenový snímek ukázal, že má zlomeninu, a sice jednu z nejhorších, jakou lékaři na oné klinice kdy viděli. Jak byl misionář vděčný, že mu někdo prokázal laskavost! Také jeho žena a jeho přátelé byli vděční a jistě to těšilo i muže, který misionáři prokázal laskavost, že mu mohl pomoci.
Proč je dnes tak málo laskavých lidí? Jedním z důvodů je nepochybně sobectví. Lidé projevují stále méně lásky k bližnímu. Též přelidnění velkoměst nese vinu na tom, že se lidé stávají stále lhostejnějšími k potřebám ostatních. A také spěch moderního života. Lidé stále spěchají a poskytnutí pomoci zabere čas. Jiní opět mají strach, aby se do něčeho nezapletli.
A přece již sama skutečnost, že Jehova Bůh, Stvořitel, nám prokázal tolik laskavosti, nás zavazuje, abychom prokazovali laskavost bližním. Dal nám v tomto ohledu jistě výborný příklad. Když viděl bezvýchodný stav lidstva, ukázal „laskavost a lásku k člověku“ tím, že dal „svého jednozplozeného Syna“, aby všichni, kteří v něj věří, dostali věčný život. — Tit. 3:4; Jan 3:16, NS.
O těch, kteří projevují takovou víru, je řečeno, že „okusili, že Pán [Ježíš] je laskavý“. (1. Petra 2:3, NS) Ježíšův život byl jistě důkazem jeho laskavosti a jeho ochoty pomáhat druhým. Byl laskavý, když nakrmil hladový zástup lidí a když uzdravoval jejich nemoci. Jaká to byla od něj laskavost, když vzkřísil z mrtvých jediného syna vdovy z města Naim! (Luk. 7:11–17) Jak byl laskavý k truchlícím sestrám svého přítele Lazara, když jej opět povolal k životu! (Jan 11:1–44) Vyjadřoval laskavost také tím, že sloužil duchovním potřebám lidí, když ‚je učil mnoho věcí‘. A největší možnou laskavost ukázal, když za nás položil svůj lidský život. — Mar. 6:34; Mat. 20:28.
Naše laskavost by se měla v první řadě projevit v našem rodinném kruhu a zahrnuje mnoho věcí. Na příklad to předpokládá, že manžel jedná se svou ženou „podle poznání“, to je, že bere ohled na její náladové kolísání. (1. Petra 3:7) Manželka se projevuje jako laskavá, když svého manžela stále nekritizuje a nestěžuje si mu na každou malou nepříjemnost. Otcové prokazují laskavost, když si najdou čas, aby poučovali své děti, když s nimi tráví chvíle odpočinku a když je zbytečně nedráždí k hněvu. (Ef. 6:4) Děti mohou dokázat, že jsou laskavé, když jsou vděčné za všechno, co pro ně rodiče dělají. Tuto vděčnost mohou vyjádřit kromě slov i ochotou pomoci, když udržují svůj pokoj v pořádku a pomáhají matce při mytí nádobí a při jiných domácích pracích.
Pozorný křesťan má i při shromáždění svého sboru mnoho příležitostí, jak projevit laskavost. Představuje se sám cizím návštěvníkům a dává jim najevo, že jsou vítáni. Má povzbuzující slovo pro starší lidi, kteří se zdají být opuštěni, a zajímá se i o mladé, kteří mohou mít pocit, že jsou zanedbáváni. Je ochotný pomoci osobám, jež to potřebují, aby se dostaly do sálu království a opět domů.
Dnes je ve světě mnoho upřímných lidí, kteří nutně potřebují duchovní pomoc. Mnozí „vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi“, které se dějí. Křesťanští svědkové Jehovovi, kteří takovým lidem poskytují pomoc, dávají jim útěchu a ujímají se jejich duchovních potřeb, jsou opravdu laskaví. — Ezech. 9:4; Mat. 5:3, 6.
Tito křesťanští Boží služebníci to činí, když zvěstují dobré poselství o Božím království, když konají dodatečné návštěvy a vedou biblická studia s těmi lidmi, kteří si přejí rozumět Bibli. Využívají každé příležitosti, aby kázali. A přitom nezapomínají být laskaví i v jiném ohledu, a to se často projeví příznivě na jejich kazatelské práci.
Před časem vyvrátila vichřice veliký strom v zahradě manželů, kteří se zajímali o Boží Slovo. Marně hledali mezi svými sousedy, přáteli a příbuznými někoho, kdo by jim pomohl odstranit vyvrácený strom. Jednoho dne, když nebyli doma, přišlo několik Jehovových svědků, kteří se o tom dozvěděli, rozřezali motorovou pilou strom na kusy, které pak pečlivě srovnali. Když se manželé vrátili domů a dozvěděli se, že svědkové učinili to, k čemu nebyl ochotný nikdo z přátel, sousedů a příbuzných, velmi se divili. Usoudili, že na náboženství svědků Jehovových musí být něco zvláštního, co by měli znát. Dozvěděli se to při biblickém studiu ve svém bytě a to vedlo k tomu, že se oba stali svědky Jehovovými.
Být laskavý znamená být skutečně ochotný pomoci, když je zapotřebí, zvlášť tehdy, když to slouží jiným k budování. Laskavý člověk činí jiné šťastnými, ale ještě šťastnějším činí sám sebe. — Skut. 20:35.