Otázky čtenářů
U Ezechiela 29:1–16 je naznačeno, že Egypt měl být čtyřicet let pustinou. Splnila se tato slova skutečně?
Toto zpustošení přišlo na Egypt pravděpodobně potom, kdy jej dobyl Nabuchodonozor. Jehovův prorok Jeremiáš již oznámil zánik Egypta. (Jer. 25:17–19) Začal v době, kdy Babylóňané nad ním zvítězili pod vedením Nabuchodonozorovým začátkem roku 625 př. n. l. v bitvě u Karchemis na Eufratu. Tato událost je popsána u Jeremiáše 46:2–10 a též v babylónských kronikách.
Nabuchodonozor si potom podrobil Sýrii a Palestinu a Judea se stala vazalským státem Babylóna. (2. Král. 24:1) Egypt podnikl poslední pokus, aby si podmanil Asii. Panující farao (údajně Hofra) tehdy přišel podle prosby Sedechiáše, judského krále, do Kanaánu, aby Sedechiášovi poskytl vojenskou pomoc v jeho vzpouře proti Babylónu. (609–607 př. n. l.) To sice vedlo k přechodnému přerušení babylónského obležení, ale egyptská vojska byla nakonec nucena zase odtáhnout a tak byl Jeruzalém vydán na pospas zničení. — Jer. 37:5–7; Ez. 17:15–18.
Přes energické varování Jeremiášovo (Jer. 42:7–22) uprchl později ostatek judských obyvatel do Egypta a hledal tam útočiště. (Jer. 24:1, 8–10) Ale Jehovova proroctví se splnila na izraelských uprchlících, když Nabuchodonozor vytáhl proti Egyptu a dobyl jej.
Jehovova prorocká slova o tom zní: „Nebo [Nabuchodonozor] přitáhne a poplení zemi egyptskou: kteříž k smrti, k smrti, a kteříž k zajetí, do zajetí, a kteříž pod meč, pod meč. A zanítím oheň v domích bohů egyptských, aby je popálil a zajal je.“ „Připraviž sobě to, co bys si s sebou vystěhovati měla, ó ty, kteráž jsi usadila se, dcero egyptská; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude, tak že nebude tam žádného obyvatele . . . přijde na ně [den] . . . navštívení jejich.“ — Jer. 43:11, 12; 46:19, 21.
Jehova tedy předpověděl jisté zpustošení Egypta babylónskými vojsky pod vedením Nabuchodonozorovým. Nabuchodonozor dostal bohatství Egypta jako „mzdu“ za službu, kterou prokázal Jehovovi svým vojenským tažením při vykonání rozsudku nad Týrem, nepřítelkyní Božího lidu. — Ez. 29:18–20; 30:10–12.
Komentátoři, kteří označují vládu pod Amasisem (Ahmosem) II., následovníkem Hofrovým, jako krvavou dobu, činí to na základě zprávy Herodotovy, který navštívil Egypt o sto let později. V díle Encyclopaedia Britannica (1959, sv. 8, str. 62) je však psáno o Herodotově dějepisné zprávě o tomto období: „Zkoumáme-li jeho údaje na základě nemnohých důkazů, které jsou v zemi k dispozici, zjišťujeme, že nejsou zcela spolehlivé.“
Také v biblickém komentáři od F. C. Cooka je psáno o Herodotovi: „Jeho dějepisné údaje jsou založeny výlučně na zprávách egyptských kněží, kterým slepě věřil. Celá zpráva [Herodotova] o Apriovi [Hofrovi] a Amasisovi je protkána tolika rozpory a legendami, že se můžeme právem zdráhat přijmout ji jako věrohodnou. Rozhodně není divu, že se kněží snažili zakrýt hanbu, kterou bylo podmanění celé země pod cizí jho.“
Ačkoli to, co historie říká o Egyptu, neposkytuje přímou podporu splnění proroctví, můžeme být přesvědčeni o spolehlivosti biblické zprávy. Egypt byl určitě čtyřicet let zpustošen, jak to Jehova jasně předpověděl, a to pravděpodobně poté, kdy Nabuchodonozor zpustošil Judeu a Jeruzalém a dobyl Egypt.