Otázky čtenářů
V jakém ohledu jsou správná slova v 1. Jana 5:18: „Víme, že každý, kdo se narodil z Boha, trvale nehřeší, nýbrž ten z Boha zrozený nad ním bdí, a zlý se jej nezmocní“? (NS)
Tomuto biblickému textu můžeme správně porozumět teprve tehdy, pochopíme-li myšlenku, kterou apoštol Jan ve svém dopise vícekrát opakuje: že je rozdíl mezi výrazem dopustit se hříchu a výrazem vědomě, trvale hřešit. Nechtěl těmito slovy říci, že ten, kdo se narodil z Boha, se nemůže dopustit hříchu. Že se křesťané dopouštějí hříchů, ukazuje Jan svými slovy: „Píši vám tyto věci, abyste se nedopustili hříchu. A i když se někdo dopustí hříchu, máme pomocníka u Otce, Ježíše Krista, spravedlivého.“ — 1. Jana 2:1.
Praví křesťané však neučiní ze svého hřešení zvyk. To vyplývá z dalších Janových slov: „Každý, kdo trvale hřeší, činí též trvale bezzákonnost, a tak hřích je bezzákonností. Také víte, že on je zjeven, aby odňal naše hříchy, a v něm není hříchu. Každý, kdo zůstává ve spojení s ním, nehřeší trvale; někdo, kdo trvale hřeší, jej nikdy neviděl ani nepoznal. Děťátka, nedejte se nikým svést; kdo stále koná spravedlnost, je spravedlivý, tak jako on je spravedlivý. Kdo trvale hřeší, pochází z ďábla.“ — 1. Jana 3:4–8, NS.
Jan tedy zdůrazňuje slovy v 1. Jana 5:18, že lidé zrození z Boha nehřeší ze zvyku. Všimněme si však, že neříká, že někdo z Boha zrozený nemůže hřešit ze zvyku. Někteří z nich si skutečně udělali z hříchu zvyk. Na příklad v korintském sboru byl muž, který to učinil, a apoštol Pavel proto přikázal sboru, aby mu odňal pospolitost, a to se také stalo. — 1. Kor. 5:1–13; 2. Kor. 2:5–11.
V této souvislosti je dobře si uvědomit, že pisatelé Bible často předpokládají porozumění určitých věcí, jak to někteří spisovatelé dělají i dnes. Apoštol Pavel na příklad píše podle Kolosenským 1:16, že prostřednictvím Ježíše Krista byly stvořeny všechny věci na nebi a na zemi. Ale protože víme ze Zjevení 3:14, že Ježíš sám byl také stvořen, přidává Překlad nového světa slovo „jiné“, čímž je vyjádřeno to, co chtěl apoštol zřejmě říci. Ale ani v tomto případě by nebylo nutné přidávat slůvko „jiné“, kdyby zastánci trojice neučili, že Ježíš nebyl stvořen.
Apoštol Petr uvedl o letnicích proroctví z Joele 3:1: „Vyleji z ducha svého na všeliké tělo“ a použil je na to, co se právě stalo. My ale zjišťujeme, že tenkrát Boží duch nebyl vylit doslovně na všechno tělo. Byl vylit na ‚všechny druhy těl‘, to jest ne jako v minulosti jen na některé vyvolené, nýbrž na syny a dcery a na otroky a otrokyně. Proto je řečeno v Překladu nového světa, že duch byl vylit „na tělo všeho druhu“, což je zřejmě to, co bylo myšleno. — Skut. 2:17, 18.
Stejné je to s Janovými slovy v 1. Jana 5:18, že zrozený z Boha trvale nehřeší. Jak již bylo řečeno, nechtěl tím říci, že zrozený z Boha nemůže trvale hřešit. Co tím chtěl říci, vysvítá z jeho dřívějších, poněkud jasnějších slov: „Každý, kdo zůstává ve spojení s ním [Ježíšem Kristem], nehřeší trvale.“ (1. Jana 3:6, NS) Ano, nikdo, kdo je zplozen Bohem, žádný pravý křesťan by neměl trvale hřešit. To se neočekává od pravého křesťana a pravý křesťan to také nedělá. Apoštol Pavel se shodoval s touto myšlenkou, neboť když přikázal korintskému sboru, aby byla odňata pospolitost muži, který trvale hřešil, připojil slova: „A přece takoví byli někteří z vás. Ale vy jste byli čistě umyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste ospravedlněni ve jménu našeho Pána Ježíše Krista a duchem našeho Boha.“ Tím řekl Pavel podle smyslu totéž co Jan (1. Jana 5:18), totiž, že jsou nyní křesťany a že proto již nemají trvale hřešit. — 1. Kor. 6:9–11, NS.
Jan pak připojil ještě slova: „Ten z Boha zrozený nad ním bdí a zlý se jej nezmocní.“ „Ten z Boha zrozený“ je Ježíš Kristus. Od svého vzkříšení a od svého návratu do nebe může jako živý, mocný duchovní tvor bdít nad zrozenými z Boha, aby zlý, satan, ‚se jich nezmocnil‘. Ježíš sám na to upozornil, že bude bdít nad svými následovníky, když jim řekl krátce před tím, než se vrátil ke svému Otci: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ Slouží svým následovníkům mimo jiné jako „pomocník u Otce“, aby se za ně přimlouval, když se dopustí hříchu. Slouží jako „oběť za hřích“ nejen za jejich hříchy, nýbrž také za hříchy ‚jiných ovcí‘, které mají naději na pozemský život. I o těch je možno říci, že nehřeší trvale. — Mat. 28:20; 1. Jana 2:1, 2; Jan 10:16.
Nyní tedy vidíme, že všichni, kteří jsou „zrozeni z Boha“ a jsou ve společenství s Ježíšem Kristem a se svými druhy, jež patří k ‚jiným ovcím‘, nečiní si zvyk z hřešení. To však neznamená, že by to nemohli dělat jako jednotlivci. Ten, který jim pomáhá, aby se jich satan ďábel nezmocnil, je Ježíš Kristus, „z Boha zrozený“.