ODSTAVENÍ

Odstavit kojené dítě znamená naučit ho přijímat jinou potravu. Ve starověku své dítě obvykle kojila matka; jedině za nepříznivých okolností, když matka například neměla dost mléka nebo když nečekaně zemřela, bylo nutné opatřit kojnou. (2Mo 2:5–10) Ukončení kojení bylo v životě dítěte důležitým okamžikem. (Iz 11:8; 28:9) Tato šťastná událost mohla být příčinou k oslavě, jakou například uspořádal Abraham, když byl odstaven Izák. (1Mo 21:8)

Tehdy ženy kojily své děti mnohem déle, než se to dělá v současnosti v mnoha částech světa. Když byl Samuel odstaven, byl dost starý na to, aby mohl být předán do péče velekněze Eliho a aby mohl sloužit u svatostánku. (1Sa 1:24–28) Tehdy mu musely být přinejmenším tři roky, protože v tomto věku byli Levité zapisováni do soupisu. (2Pa 31:16) Raphael Patai ve své knize Family, Love and the Bible (Londýn, 1960, s. 175) říká o arabských dětech: „Jsou známy případy, kdy bylo dítě kojeno do deseti let.“ Existují doklady o tom, že Izákovi bylo asi pět let, když byl odstaven. (Viz heslo IZÁK.)

Odstavené dítě sice už u své matky nehledá výživu, ale i tak v jejím náručí nachází bezpečí a uspokojení. David ukonejšil a utišil svou duši, podobně jako se utiší „odstavené dítě u své matky“, a jeho duše byla ‚u něj jako odstavené dítě‘. Očividně byla ukonejšena, utišena a uspokojena, protože David jednal pokorně, nebyl domýšlivý a nechodil ve věcech pro něho příliš velikých. Vybízel Izrael, aby jednal podobně — aby pokorně ‚na neurčitý čas čekal na Jehovu‘. (Ža 131:1–3)