ZBROJNOŠ

Voják, který sloužil králi nebo jinému vůdci jako nosič zbroje a zbraní, stál při něm v nebezpečí a plnil jeho rozkazy. Slovem „zbrojnoš“ se překládá hebrejské vyjádření no·seʼʹ ke·limʹ, které doslova znamená „ten, kdo nosí zbroj nebo zbraně“. (1Sa 14:6; srovnej 1Sa 14:1.) Nepříteli, který byl zraněn významným válečníkem, mohl jeho zbrojnoš dát smrtící ránu. (1Sa 14:13) Tito sloužící byli vybíráni ze statečných vojáků, a někteří z nich byli svým velitelům očividně velmi oddaní. (1Sa 14:6, 7; 31:5)

Smrtelně zraněný Abimelek nařídil sloužícímu, který nosil jeho zbraně, aby ho usmrtil, aby o Abimelekovi nemohlo být řečeno: „Zabila ho žena.“ (Sd 9:52–54) David kdysi sloužil jako zbrojnoš krále Saula. (1Sa 16:21) Zbrojnoš, který sloužil po Davidovi a který odmítl umírajícího krále usmrtit, Saula následoval a spáchal sebevraždu. (1Sa 31:3–6) Zbrojnoši sloužili také Jonatanovi, Joabovi (1Sa 14:6–14; 2Sa 18:15; 23:37; 1Pa 11:39) a předním válečníkům různých starověkých národů, například obrovitému Filištínovi Goliatovi. (1Sa 17:7, 41)