Od našich čtenářů
Náboženská svoboda Již několik desítek let čtu Probuďte se! a rád bych Vám poděkoval za sérii článků „Vaše náboženská svoboda — Je ohrožena?“. (8. ledna 1999) Věděl jsem, že v Evropě byla během takzvané doby temna náboženská nesnášenlivost a že se katolické církvi dařilo přimět vrchnosti, aby lidem bránily uplatňovat svobodu svědomí a náboženství. Nyní jsem se dozvěděl o tom, co se děje ve Francii, a tak se ptám sám sebe: ‚Proč si tato země špiní své dobré jméno tím, že odpírá lidem náboženskou svobodu, na kterou mají právo?‘ Prosím, informujte miliony Vašich čtenářů o tom, jak situace dopadne. Věřím, že Francie projeví snášenlivost a tím dá ostatním zemím dobrý příklad.
C. C., Portoriko
Výchova sedmi synů Děkuji Vám za příběh Berta a Margarety Dickmanových, který byl v Probuďte se! z 8. ledna 1999. Opravdu nás to povzbudilo, abychom naše tři děti vychovávali tak, že jim předáme dobré duchovní dědictví. Našim dětem se článek také líbil. Občas je slyšíme, jak si vzájemně připomínají výchovnou lekci, kterou dostal Doug, když přišel o dort. Děkuji Vám za to, že uveřejňujete takové povzbuzující příběhy.
S. J., Indie
Svatý duch Rád bych Vám poděkoval za pěkný článek „Co říká Bible: Co je to Boží svatý duch?“. (8. ledna 1999) Jsem již několik let svědkem Jehovovým, ale pořád se chci o Jehovovi Bohu dozvídat něco víc. Otázku v nadpise zodpověděl tento článek velmi dobře a srozumitelným způsobem. Čím více znám Jehovu a jeho díla, tím větší lásku k němu cítím.
J. B., Rusko
Zlato Četl jsem Váš článek „Zlato a jeho kouzlo“. (22. září 1998) Uvádíte tam, že po kapitulaci Německa v roce 1945 objevila spojenecká vojska obrovské množství zlata v solných dolech Kaiseroda v Německu. Spojenci ve skutečnosti tyto doly obsadili již tři týdny před koncem války.
J. S., Německo
Děkujeme za toto ujasnění. Doly Kaiseroda byly skutečně obsazeny 4. dubna 1945, tedy více než měsíc před kapitulací Německa, k níž došlo 8. května 1945. (VYD.)
Známost na dálku Článek „Mladí lidé se ptají . . . Jak mohu mít známost na dálku?“ (22. ledna 1999) přišel vzhledem ke mně pozdě. Pocházím ze Spojených států a začala jsem si dopisovat s jedním mladým mužem z Latinské Ameriky. V životě jsem nezažila něco tak obtížného. Prostřednictvím dopisů skutečně nelze někoho poznat, ať se člověk snaží být sebevíc upřímný. Vzhledem k tomu, že taková dvojice je od sebe velmi vzdálena, člověk má sklon vytvářet si zidealizované představy. Kulturní prostředí, z nichž pocházíme, byla naprosto odlišná. Když náš vztah posléze skončil, měla jsem pocit, že už nemám pro co žít. Díky mé rodině, která mě miluje a podporuje, jsem se z toho dokázala vzpamatovat.
S. H., Spojené státy
Píšu si s dívkou, kterou jsem poznal na mezinárodním sjezdu svědků Jehovových. Je obtížné vysvětlit své názory člověku, který má odlišnou kulturu i jazyk. Začal jsem se proto učit její jazyk. Nápad využívat nahrávání na magnetofon je skvělý. Moc děkuji.
A. S., Německo
Na mezinárodním sjezdu ve Spojených státech jsem se setkal s jednou sestrou z Orientu. Vůbec jsem nevěděl, jak si s ní mám dopisovat. Modlil jsem se o pomoc, a za několik dnů jsem dostal tento nádherný článek. Několikrát jsem ho přečetl. Zodpověděl mi všechny otázky.
G. R., Itálie