Kávu, čaj nebo guaranu?
OD NAŠEHO DOPISOVATELE Z BRAZÍLIE
„CO BUDETE pít?“ ptá se půvabná hostitelka. „Kávu, čaj nebo guaranu?“ Tato otázka je na společenských setkáních v Brazílii běžná. Zdá se, že hosté z cizí země jsou touto otázkou překvapeni. Hostitelka jim proto ukazuje láhev s vinětou, na které jsou tři červené bobulovité plody. Hosté si s úlevou uvědomují, že guarana není nějaký druh exotického obojživelníka, ale refrigerante neboli nealkoholický nápoj.
Možná, že ani vy neznáte guaranu. Zatímco káva a čaj jsou oblíbenými nápoji na celém světě, guarana je populární zvláště v Brazílii. Všechny tři nápoje však mají cosi společného — obsahují kofein. Guarana může dokonce obsahovat třikrát více kofeinu, než kolik ho je ve stejně velkém šálku kávy. Hosté si ze zvědavosti zvolí guaranu. Usrkávají osvěžující nápoj, který má trpkou, ovocnou chuť, a naslouchají vyprávění o guaraně.
Dozvídají se, že guarana je dřevnatá, popínavá rostlina, která pochází z povodí Amazonky. Přirozeně se vyskytuje v blízkosti měst Maués a Parintins a v jiných částech státu Amazonas. Guarana se však pěstuje i v jiných brazilských státech, jako jsou Pará, Goiás a Mato Grosso.
Rostlina dosahuje výšky deseti metrů. Na jejích tmavých větvích jsou oválné listy s pilovitým okrajem a s hrozny květů na krátkých stoncích. Po třech letech keř začíná během ledna a února přinášet plody. Na pětiletém keři se může urodit kolem tří kilogramů plodů.
Plod guarany je veliký asi jako bobule vína a obsahuje jedno nebo dvě hladká oválná semena. Plod je nahoře ostře červený a dole žlutý. Při zpracovávání guarany se plod namočí, aby se oddělilo dužnaté osemení. Semena se potom promyjí, usuší, opraží a umelou na prášek. Tento prášek, který obsahuje kofein, se potom smísí s vodou nebo případně s kakaem a maniokem.
Indiáni si cenili guaranu již dlouho předtím, než se s těmito plody seznámili brazilští kolonizátoři. Když chtěli Indiáni vyrobit kvalitní nápoj, pečlivě vybírali pouze zralé plody, mezi nimiž nebyly žádné zelené nebo zkvašené. Semena potom rozdrtili, smíchali s vodou a vytvořili těsto. Z těsta udělali tyčky o průměru dva a půl centimetru, dlouhé asi patnáct centimetrů. Tyčky vysušili tak, že byly tvrdé jako kámen — byla to jedna z prvních forem konzervace jídla v horkém a vlhkém podnebí. Suché tyčky guarany potom Indiáni nastrouhali na patrové kosti obrovské ryby, která se jmenuje arapaima velká. Získaný prášek se potom přidával do vody nebo do ovocné šťávy.
Brazilští Indiáni si tento nápoj cenili pro jeho léčebný účinek. Medicinmani běžně předepisovali nemocným lidem různé formy nápojů z guarany. A po dlouhé a těžké práci Indiáni používali guaranu proti únavě.
Kolem roku 1816 se guarana dostala do Francie. Potom v roce 1826 německý botanik Karl von Martius zařídil, aby jeho bratr Theodore provedl první chemickou analýzu tohoto ovoce. Guarana se však v Evropě používala jen omezeně, protože terapeuti se domnívali, že místo guarany lze použít levnější produkty.
Doma, v Brazílii, však stále více lidí pokládalo guaranu za všelék. V roce 1905 brazilský lékař Luís Pereira Barreto chválil jako velkého dobrodince lidstva toho člověka, který jako první ochutnal guaranu a povšiml si jejích dobrých účinků.
Zastánci nápoje z guarany jej dodnes velmi oceňují. Někteří tvrdí, že to není pouze nějaký osvěžující „životabudič“, ale že také uklidňuje srdce a je účinným lékem proti kornatění tepen — ateroskleróze. Tvrdí se také, že tento nápoj pomáhá léčit nejen průjem, úplavici a migrénu, ale i neuralgii neboli nervovou bolest. Uvidíme, zda tato tvrzení obstojí při lékařském zkoumání. Každopádně guarana je v Brazílii od roku 1929 populárním nápojem.
Hostům připadal tento rozhovor zajímavý a poučný. „Dáte si ještě guaranu?“ ptá se hostitelka. Jednotně přikyvují, že ano. A co vy? Dali byste si také trochu guarany?
[Obrázky na straně 23]
Guarana — předtím, než se z ní udělá nápoj