Naše místo v Božím uspořádání

Z LÁSKYPLNÉHO zájmu o lidi poslal Jehova svého Syna, Ježíše Krista, aby nám všem určil, kde je naše správné místo. Kristus položil základy křesťanské společnosti. Dnes tato společnost pravých Božích ctitelů existuje mezi svědky Jehovovými. Správné místo pro mladé i staré lidi je tedy v této křesťanské společnosti. Všimněte si však: člověk nezačne být pro Jehovu cenný prostě proto, že chodí na shromáždění se svědky Jehovovými, nebo proto, že se s nimi stýká, ale proto, že je Jehovovi věrný! První dopis Korinťanům 4:2 říká, že „se očekává, aby člověk byl shledán věrným“. Věrné šestileté dítě nebo šestnáctiletý mladý člověk jsou pro Jehovu mnohem cennější než ti mocní andělé, kteří opustili své správné místo a stali se nevěrnými. Pro tyto anděly již v Božím uspořádání není místo.

Všichni — lidé mladí i staří, muži i ženy — jsme součástí křesťanské společnosti a jako takoví máme společnou, velmi důležitou práci, kterou máme věrně vykonávat. Touto prací je to, že oznamujeme záměry našeho Otce a že sloužíme jako jeho svědkové — dáváme to najevo svým chováním a tím, že o něm mluvíme. Na správném místě jsme jen v případě, že děláme tyto věci. Žalm 148 říká: „Chvalte Jah . . . mladí muži a také panny, starci spolu s chlapci. Ať chválí Jehovovo jméno.“ Mladí lidé jsou zvlášť nabádáni: „Pamatuj tedy na svého Vznešeného stvořitele ve dnech svého jinošství.“ (Kazatel 12:1)

Otázkou je: Jste na svém správném místě? Opravdu vzdáváte chválu Jehovovi? Otevřete si své Bible a najděte si Žalm 148. Všimněte si opakovaného nabádání ke chválení Boha Jehovy. Vždyť slunce, měsíc, hvězdy, stromy, zvířata, ptáci, ano, všechno, co Bůh stvořil, je vyzýváno, aby ho chválilo. A zamyslete se nad tím, jak úžasná ta chvála je. Západ nebo východ slunce hořící nádhernými barvami jsou planoucí chválou velkého Stvořitele slunce. Hvězdy rozeseté po tmavé noční obloze jako zářící diamanty na černém sametu nebo stříbřité světlo měsíce dopadající na mořské vlny svědčí o tom, že tyto krásné věci navrhl velký Architekt. Instinktivní moudrost všech zvířat, tah stěhovavých ptáků — mohli bychom dále a dále popisovat, jak věci, které udělal, Jehovovi skutečně vzdávají zaslouženou chválu. Ale co vy, „mladí muži a také panny“ — vy, mladé ženy?

Sama vaše těla dělají Jehovovi čest. Krása, hbitost a půvab pohybů atletických mladých mužů a žen opravdu svědčí o práci Velkého Umělce. Ale lidé také mají chválit Jehovu tím, že žijí bezúhonným životem, a tím, že o Bohu a o jeho díle vždy říkají dobré věci. Měli bychom mít stejné odhodlání jako žalmista David: „Má ústa budou mluvit Jehovovu chválu.“ Také naše chování by mělo být ve všem příkladné. Křesťané jsou nabádáni, „ať se . . . odvrátí od toho, co je špatné, a činí, co je dobré“. (Žalm 145:21; 1. Petra 3:11) Projevuješ Jehovovi vděčnost za jeho velkou dobrotu tím, že ho takovým způsobem chválíš? Jsi skutečně na svém správném místě?