Starověká technologie — Moderní div

„MĚSTO [Turfan] v jednom z nejrozpálenějších a nejnehostinnějších míst na zemi zůstává zelenou oázou díky technologii, jež je stará 2 000 let,“ uvádí list The Globe and Mail z Toronta (Kanada).

Turfan má nejen pověst čínského města, kde jsou nejvyšší teploty, ale také jednoho z nejrozpálenějších a nejsušších míst na zemi. Má přibližně 180 000 obyvatel, kteří žijí na severním okraji Turfanské prolákliny, jež je výběžkem pouště Taklamakan. Déšť je tu prakticky neznámý, a díky intenzívnímu horku se ta trocha deště, která se přece jen objeví, vypaří ještě dříve, než dopadne na zem. Během letních měsíců teplota běžně dosahuje 54 stupňů Celsia ve stínu.

A přece je Turfan obklopen stromy a keři, jež pokrývají plochu zhruba 3 200 hektarů. Tato zeleň slouží obyvatelům jako ochrana před zuřivými písečnými bouřemi, které pravidelně krouží kolem města. Bouře vznikají v poušti Taklamakan a nesou s sebou ohromné množství písku, jenž by mohl úplně pohřbít budovy a zasypat úrodná pole. Stromy a keře tak chrání městskou oázu před ničivými silami pouště.

Bez ohledu na nepřátelské prostředí s nespoutanými písečnými bouřemi a spalujícím horkem je Turfan kvetoucím zemědělským střediskem. Toto místo je opravdovým tržištěm exotických potravin. Produkují se zde pouštní datle, hroznové víno, melouny, granátová jablka, broskve, meruňky, jablka, baklažány, cibule a pšenice i jiné obilniny, nemluvě o té nejznamenitější dlouhovlákné bavlně, jaká v Číně roste. Turfan byl od nepaměti známý kvalitou a rozmanitostí své zemědělské produkce. Po tisíce let je kvetoucí obcí v úrodné oáze.

Jaká je to technologie, stará 2 000 let, že zůstává tak zázračně úspěšná i v nepříznivých podmínkách? The Globe and Mail tvrdí, že město vděčí za svůj úspěch „starověkému zavlažovacímu systému, který je jedním z nejdůmyslnějších a nejtrvalejších technických děl lidstva“. List dodává: „Tajemstvím přežití [Turfanu] je neuvěřitelný labyrint zavlažovacích tunelů a studní — v místním ujgurském nářečí známý jako kárec —, který sbírá vodu, jež stéká ze sněhem pokrytého pohoří Ťan-šan, vzdáleného 80 kilometrů na severozápad.“ Voda by se pravděpodobně vypařila, dříve než by se dostala k městským kanálům, pokud by ji nepřiváděly pod zemí stovky tunelů, které tvoří promyšlený zavlažovací systém.

Dlouho před tím, než Ujgurové vyvinuli svůj zavlažovací systém, používali starověcí Peršané podobnou síť zavlažovacích tunelů. Encyclopædia Britannica uvádí: „Peršané rozvinuli podzemní zdroje vody kopáním tunelů neboli kanatů, jež byly v horách, často několik set stop pod povrchem, a byly dlouhé více než 12 mil (19 kilometrů).“ Tento starověký zavlažovací systém je vskutku divem i v naší moderní době, neboť udržuje na nejrozpálenějším a nejsušším místě na zemi oázu.

I když stará i nová technologie mění pouště v krásné zahrady, v blízké budoucnosti Jehova prostřednictvím své vlády Království způsobí, že všechny pouště na zemi rozkvetou k radosti lidské rodiny. Jehovův prorok říká: „Pustina a bezvodý kraj budou jásat a pouštní pláň bude mít radost a rozkvete jako šafrán. Zcela jistě rozkvete a skutečně se bude radovat s radostnou náladou a s radostným voláním. Bude jí dána sláva Libanonu, nádhera Karmelu a Šaronu. Budou tam ti, kteří uvidí Jehovovu slávu, nádheru našeho Boha.“ — Izajáš 35:1, 2.