Omlouvají hrůzy války

V časopise JAMA (Journal of the American Medical Association) byla v roce 1988 válka popsána jako „nejhrůznější metla 20. století“. Odhaduje se, že ve válkách v tomto 20. století bylo zabito asi 90 miliónů lidí. Z historického hlediska odhady říkají, že asi 50 procent úmrtí zaviněných válkou postihlo civilisty, ale jejich procento nyní velmi stouplo. V 70. letech tohoto století prý tvořili civilisté 73 procent úmrtí a v 80. letech dokonce 85 procent.

Jak lidé omlouvají tyto rozsáhlé vraždy civilistů? Stejně jako kdysi Američané omlouvali otroctví. Odmítali považovat tehdejší oběti za lidi. Kniha The Sociology of Social Problems říká: „Zásada ‚všichni lidé byli stvořeni jako rovnocenní‘ nebyla uplatňována na černochy, protože byli pouhým ‚majetkem‘, nebyli lidmi.“ Stejně tak, jak poznamenává článek v JAMA, národy odmítají „přičíst obětem plnou hodnotu lidství a omezují jejich identitu na pouhé označení, že usilovali o ohrožení národní svrchovanosti: Takový člověk není již více mužem, otcem, řezbářem, rolníkem, ale měšťákem; ona již není dále ženou, studentkou, dcerou, milovnicí poezie, ale marxistkou.“

Za hrůzné vraždění je ve velké míře odpovědný i nacionalismus podporovaný duchovenstvem. Katolický historik E. I. Watkin poznamenává: „Navzdory oficiální teorii, se katoličtí biskupové během války vždy v praxi drželi pravidla ‚moje země má vždycky pravdu‘. . . Pokaždé, když šlo o bojovný nacionalismus, stávali se hlásnou troubou césara.“

[Podpisek obrázku na straně 31]

U.S. Army