Tlak na výchovu géniů

„Svět by mohl být plný intelektuálních obrů jako Einstein, Shakespeare, Beethoven a Leonardo da Vinci, kdybychom učili už nemluvňata a ne až děti,“ — Dr. Glen Doman, ředitel Institutu pro uskutečňování lidských možností.

„Žádné dítě tedy není od narození génius ani od narození hlupák. Všechno závisí na stimulaci mozkových buněk v kritických letech. Jsou to roky od narození do tří let. V mateřské školce už je příliš pozdě.“ — Masaru Ibuka, autor knihy „Mateřská škola je příliš pozdě.“ (angl.)

Úžasné možnosti dětského mozku nutí rodiče k rozhodnutí. Kdy začít se zvláštním školením? Čemu dítě učit? Jak mnoho? Jak rychle? Některé výsledky jsou velmi okázalé: dvou až pětileté děti čtou, píší, mluví dvěma a více jazyky, hrají klasickou hudbu na housle a na klavír, jezdí na koni, plavou, cvičí gymnastiku.

Ve většině případů se usiluje spíš o duševní než fyzické cíle. Jedno dvouleté dítě počítá do sta, správně sčítá, má slovní zásobu 2 000 slov, čte věty o pěti slovech a má dokonalou intonaci. Tříleté pojmenovává části buňky, jak mu je někdo ukazuje na obrázku: mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho tělíska, centrioly, vakuoly, chromozomy a tak dále. Jiné tříleté dítě hraje na housle. Čtyřletá překládá z japonštiny a francouzštiny do angličtiny. Jeden učitel, který vyučuje malé děti matematice, tvrdí: „Kdybych upustil na podlahu 59 mincí, naše děti hned řeknou, že jich bylo 59 a ne 58.“

Někteří jsou takovým intenzívním školením nadšeni, ale jiní mají výhrady. Následuje několik názorů odborníků:

„Pro vzdělávání dětí v akademických oborech od útlého věku nejsou doklady vcelku příliš příznivé. Je hojnost důkazů, že to jde. Otázkou však není, zda to jde, ale spíše jaké jsou následky, bezprostřední i dlouhodobé.“

„Je to teorie, která dělá z dětí malé počítače a nenechá je ani vydechnout.“

„Děti se učí tím, že se chápou iniciativy a samy prozkoumávají své prostředí. (Tlakem na duševní vývoj) bychom mohli překážet nějakému jinému vývoji, který právě probíhá (například emocionální vývoj a sociální chování).“

„Můj názor zní: nemyslete si, že bystrost je totéž co dobrý vývoj. Intelektuální nadřazenosti se velmi často dosahuje na úkor pokroků v jiných, stejně důležitých, ne-li důležitějších oblastech.“

„Není to zdravý vztah mezi rodiči a dětmi. Dětem se tím naznačuje: ‚Mám tě rád, protože jsi chytré.“

Rozhodně existují rodiče, kteří na své děti tlačí a snaží se z nich vypěstovat zázračné osoby neboli génii. V takových případech hraje hlavní úlohu rodičovská samolibostí a pýcha. Děti se vystavují na odiv a rodiče se sloní v jejich záři. To ovšem zřejmě není pohnutkou některých vůdčích osobností na poli raného vzdělávání.

Glen Doman, citovaný na začátku tohoto článku, je proti vytváření „superděti“. Jeho cílem je: „Dejme všem rodičům poznat, jak mohou udělat ze svých miminek velmi inteligentní, neobyčejně schopné a příjemné děti.“ Učení by mělo být pro děti rozmanité a zábavné. Měly by se vyvíjet rovnoměrně po duševní, tělesné i citové stránce. Doman je proti zkoušení: „Zkoušení je opak učení. Vyvolává stres. Vyučovat dítě znamená dát mu přitažlivý dar. Zkoušet je znamená dožadovat se zaplacení — a předem.“

Masaru Ibuka, také citovaný na začátku, řekl na otázku, zda rané školení vytváří génie: „Jediným účelem raného vývoje je vzdělat dítě tak, aby získalo pružnou mysl a zdravé tělo a aby bylo bystré a ušlechtilé.“

Šiniči Suzuki, který proslul úspěšným vyučováním dětí hře na housle, říká: „Pojem ‚vzdělávání talentů‘ nezahrnuje jen znalosti nebo technické dovednosti, ale také mravnost, budování charakteru a smysl pro krásu. Víme, že to jsou lidské vlastnosti, jež se získávají výchovou a prostředím. Naše hnutí tedy nechce pěstovat takzvané zázračné děti a nechce také zdůrazňovat jen ‚raný vývoj‘. Musíme to vyjádřit jako ‚úplné lidské vzdělávání‘.

Suzuki se domnívá, že nutit děti je neúčinné a také nežádoucí. Když se ho ptají, jak dlouho by měly děti cvičit, nikdy nestanoví pevný časový rozvrh. „Lepší je cvičit pětkrát denně po dvou minutách s přípravou a dobrou pozorností,“ říká, „než je držet půl hodiny, když se vzpouzí.“ Jeho návodem je: „Dvě minuty s radostí pětkrát denně.“

Jak je tedy možné správně a vyrovnaně využívat raného vyučování pro vaše malé dítě? Následující článek předkládá k úvaze několik vodítek.

[Obrázek na straně 6]

Nevyvíjejte nátlak. Suzukiho návod: „Dvě minuty s radostí pětkrát denně.“