Jaký je hlubší smysl tohoto zvyku?

V různých oblastech země je zvykem házet na rakev, která je spouštěna do hrobu, tři lopaty prsti. Jaký je hlubší smysl tohoto zvyku?

V desetisvazkovém Příručním slovníku německých pověr byly pro tento zvyk uvedeny následující různé důvody: „ . . . aby se na mrtvého snáze zapomínalo, aby měl mrtvý rychle klid, aby zemřelý neměl dlouhou chvíli; v Bulharsku — aby tím příbuzní vykoupili duši. Duše opustí mrtvé tělo, když kněz hodí do hrobu hrst zeminy.“ (Sv. 1, str. 984) V díle Funk and Wagnalls Standard Dictionary of Folklore, Mythology and Legend se říká, že někteří severoameričtí Indiáni měli při pohřbech ve zvyku házet do hrobu předměty, aby se „duch zemřelého“ uklidnil. K tomu je uvedeno: „Existuje tedy opravdu hlubší smysl široce rozšířeného zvyku házet do hrobu prsť, hlínu, prach nebo popel.“ — Sv. 1, str. 427, 428.

Zvyk házet do hrobu prsť nemá biblickou podporu. O mrtvých Svaté písmo říká: „Také již zanikla jejich láska a jejich nenávist a jejich žárlivost, a na neurčitý čas nemají podíl v ničem, co se děje pod sluncem.“ (Kaz. 9:6) Zvyky, které mají uklidnit ducha zemřelého, nemají proto žádný smysl. Mrtví jsou opravdu mrtví a musí čekat, až je Bůh v určený čas opět probudí k životu. Ve Svatém písmu nám dává toto ujištění: „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ — Skut. 24:15.