Výroba boha

● Horatius, známý římský satirik a básník prvního století před naším letopočtem, zasadil před několika staletími ránu modlářství. Napsal: „Dříve jsem byl pahýl fíkovníku, neužitečný špalek; až se truhlář, který nejdříve váhal, zda má ze mne udělat boha nebo židli, konečně rozhodl, že ze mne udělá boha. Tak jsem se stal bohem!“ (Clarke’s Commentary, svazek IV, strana 175)

● Naprostá nesmyslnost model byla ještě důrazněji vyzdvižena již dávno předtím, v osmém století př. n. l. , prorokem Izaiášem, který zastupoval pravého Boha, Jehovu. Napsal: „Nasekaje sobě cedrů, vezme také cypřiš a dub anebo to, kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním; i javor štěpuje a déšť jej k zrostu přivozuje. I bývá člověku k topení; nebo vezma z něho, zhřívá se. Rozněcuje také oheň, aby napekl chleba. Mimo to udělá sobě Boha a klaní se jemu; udělá z něho rytinu a kleká před ní. Částku jeho pálí ohněm, při druhé částce jeho maso jí, peče pečeni, a nasycen bývá. Zhřívá se také a říká: Aha, zhřel jsem se, viděl jsem oheň. Z ostatku pak jeho udělá boha, rytinu svou, před níž kleká, a klaní se, a modlí se jí, řka: Vysvoboď mne, nebo Bůh silný můj jsi. . . Aniž považují toho v srdci svém. Není umění, není rozumu, aby kdo řekl: Díl z něho spálil jsem ohněm a při uhlí jeho napekl jsem chleba, pekl jsem maso a jedl jsem, a mám z ostatku jeho ohavnost udělati, a před špalkem dřevěným klekati? Popelem se pase takový, srdce svedené skloňuje jej, aby nemohl osvoboditi duše své, ani říci: Není-liž omylu v předsevzetí mém?“ — Izaiáš 44:14–20, KB.