Znaky pravého křesťanství

Téměř každý potvrdí, že pouhou příslušností k nějaké velké nebo staré církvi ještě nevykazujeme znaky pravého křesťana. Jaká znamení by však měla být vlastně vidět? Pozorujme, co vysvětlil mezi jiným E. M. Green ve své knize o zvěstování evangelia v době prvních křesťanů:

„Jedním z nejnápadnějších znaků zvěstování evangelia v prvních dobách byli lidé, kteří se na něm podíleli. Účast na předávání víry druhým nezůstala vyhrazena jen velmi horlivým nebo oficiálně jmenovaným evangelistům. Kázání evangelia bylo předností a povinností každého člena církve. Viděli jsme, že na tomto nejdůležitějším úkolu, který Kristus přenesl na svou církev, se horlivě podíleli apoštolové a cestující proroci, vznešení a chudí, vzdělaní a rybáři. Obyčejný církevní lid v tom viděl svou práci: Křesťanství bylo v nejvyšším stupni laickým hnutím a rozšířilo se činností neoficiálních misionářů . . .

Toto nakažlivé nadšení tak rozdílných lidí, kteří se od sebe lišili stářím, minulostí, pohlavím a kulturou, bylo doplněno způsobem jejich života. Jejich láska, ano i radost, jejich změněné zvyky a jejich pozvolna přetvořená povaha, to vše propůjčilo tomu, co říkali, velkou váhu.“

Horlivé zvěstování evangelia prováděné všemi členy sboru, starými i mladými, stejně jako důkazy skutečné křesťanské změny, jsou tedy znaky pravého křesťanství.