14 Tak se Slovo stalo tělem+ a přebývalo* mezi námi a dívali jsme se na jeho slávu, slávu, jaká patří jedinému zplozenému synovi+ od otce; a byl plný nezasloužené laskavosti a pravdy.+

16 Ano, posvátné tajemství+ této zbožné oddanosti* je nepochybně velké. ‚Byl učiněn zjevným v těle,+ byl prohlášen za spravedlivého v duchu,+ objevil se andělům,+ kázalo se o [něm] mezi národy,+ uvěřili v [něj] ve světě,+ byl přijat nahoru ve slávě.‘+

14 Protože jsou tedy „malé děti“ podílníky na krvi a těle, on se také podobně podílel na týchž věcech,+ aby svou smrtí+ přivedl vniveč*+ toho, kdo má prostředek k působení smrti,+ totiž Ďábla,*+