7 Pohleď, samotní jejich hrdinové* volali na ulici; samotní poslové* míru+ budou hořce plakat.

19 Má střeva, má střeva! Jsem v krutých bolestech ve stěnách svého srdce.+ Mé srdce se ve mně bouří.+ Nemohu mlčet, vždyť má duše slyšela zvuk rohu, poplašný válečný signál.+

26 Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou+ a válej se v popelu.+ Své truchlení učiň takovým jako pro jediného [syna], bědováním hořkosti;+ protože na nás náhle přijde plenitel.+

9 Kdyby tak má hlava byla vodami a kdyby byly mé oči zdrojem slz!+ Potom bych mohl dnem a nocí plakat pro zabité z dcery svého lidu.*+

8 Kvůli tomu budu bědovat a kvílet;+ budu chodit bos a nahý.+ Budu bědovat jako šakali a truchlit jako pštrosice.*