3 Když nadešel sedmý+ měsíc, izraelští synové byli ve [svých] městech. A lid se začal shromažďovat jako jeden+ muž do Jeruzaléma.+

8 A nyní na chviličku přišla přízeň+ od Jehovy, našeho Boha, tím, že pro nás byli zanecháni ti, kdo unikají,+ a že se nám dává kolík* na jeho svatém místě, aby se nám rozzářily oči,+ náš Bože, a aby nám bylo dáno trochu oživení v našem nevolnictví.+

12 A v ten den+ jistě řekneš: „Budu ti děkovat, Jehovo, vždyť ses proti mně [sice] popudil, [ale] tvůj hněv se posléze obrátil zpět,+ a přistoupil jsi k tomu, abys mě utěšil.+

18 A můj lid bude bydlet na pokojném místě pobývání a v sídlech plné důvěry a na nerušených místech odpočinku.+

10 „A pokud jde o tebe, ty se neboj, můj sluho Jákobe,“ je Jehovův výrok, „a nebuď postižen zděšením, Izraeli.+ Vždyť tě zachraňuji zdaleka, a tvé potomstvo ze země jejich zajetí.+ A Jákob se jistě vrátí a bude zbaven rozrušení a bude v poklidu a nikdo nezpůsobí chvění.“+

24 A pro izraelský dům se již neprokáže být zhoubná bodlina+ nebo bolestivý trn od všech kolem nich, těch, kdo s nimi zacházejí opovržlivě; a lidé budou muset poznat, že jsem Svrchovaný Pán Jehova.“‘