2 Můj Bože,* v tebe jsem vložil důvěru;+

kéž nejsem zahanben.

Kéž nade mnou nejásají moji nepřátelé.+

19 Kéž jen se nade mnou neradují ti, kdo jsou bez důvodu mými nepřáteli;+

pokud jde o ty, kdo mě nenávidí bez příčiny, ti ať nemrkají okem.+

16 Řekl jsem totiž: „Jinak by se nade mnou radovali;+

až by se má noha pohybovala nejistě,+ jistě by se nade mnou vypínali.“+

16 Nad těmi věcmi pláču jako žena.*+ Z mého oka, z mého oka tečou vody.+

Vždyť se ode mne daleko vzdálil utěšitel, někdo, jenž by občerstvil mou duši.

Moji synové se stali těmi zpustošenými,+ neboť nepřítel se vypíná.+